NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 34.

K pojmu věci uzamčené (§ 174 IIc tr. zák.).
(Rozh. ze dne 5. dubna 1919, Kr I 54/19.)
Rozsudkem krajského jako nalézacího soudu v Jičíně uznán obžalovaný vinným zločinem krádeže, jehož dopustil se tím, že, vniknuv na neuzamčenou půdu, odcizil tam z místnosti, oddělené od ostatního prostoru uzamčenou, 2 m vysokou přehradou, již přelezl, věci v hodnotě přes 50 K.
Zmateční stížnost obžalovaného do tohoto rozsudku, pokud opírala se o § 281 č. 10 tr. ř., byla nejvyšším soudem jako soudem zrušovacím po ústním líčení zavržena z těchto
důvodů:
Ani v části, vyhrazené roku k veřejnému líčení, není zmateční stížnost ospravedlněna. Míní, že nalézací soud, vyloživ mylně pojem věci uzamčené, podřídil skutek obžalovaného pod trestní ustanovení § 174 II lit c) tr. zák. na skutek ten se nehodící, takže v pravdě jedná se prý jen o přestupek krádeže (§ 281 č. 10 tr. ř.). Stížnost není v právu. Uzamčenými po rozumu § 174 II lit. c) tr. zák. jsou věci, k nimž cizí osoby nemají normálního přístupu, takže, chtějíce si je osvojiti, musí nejprve zdolati překážku, již majitel zúmyslně položil mezi ně a věc k její ochraně před osobami cizími. Při tom jest lhostejno, jaké povahy překážka jest, zda věc jest ve vlastním, užším slovaa smyslu uzamčena, či chována jest v místnosti, chráněné před cizím vstupem zdí nebo jinou přehradou, a lhostejno jest, zda zdolati lze překážku s větším nebo menším napjetím sil. Větší nebo menší zdolatelnost překážky jest rázu individuálního, s hlediska trestnosti bezvýznamného. Záleží na síle, zručnosti a obratnosti zloděje a jeho pomocných prostředcích. Se zdokonalováním ochranných prostředků drží takřka stejný krok technická vyškolenost zlodějů. Nedobytná pokladna bude pro jednoho zloděje překážkou nezdolnou, pro jiného hračkou. 2 m vysoká ohrada bude pro jednoho zloděje nepřekročitelna, jiný překoná ji hravě. Trestnost nemůže se říditi tímto individuálním měřítkem zloděje, pro trestnost stačiti musí objektivní znak, vyčerpávající se v tom, že majitel věci chtěl přístup k věci cestou normální stížiti a také skutečně stížil.

Citace:

Čís. 34. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 61-62.