Čís. 283.


Výraz »odcizený« v § 476 (resp. 477) tr. z. znamená tolik, jako »nabytý jakýmkoliv způsobem trestnímu zákonu se příčícím.«
(Rozh. ze dne 21. října 1920, Kr II. 186/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského jako výjimečného soudu v Olomouci ze dne 22. května 1920, jímž byla uznána vinnou přestupkem podle § 477 tr. z. mimo jiné z těchto
důvodů:
Po stránce věcné vytýká stížnost rozsudku nesprávné právní posouzení, poněvadž okolnosti, uvedené v rozsudku, neopodstatňují toho stupně podezřelosti nakoupených předmětů, jaký předpokládá § 477 tr. z. v sou- vislosti s §§ 473, 474, 476 tr. z. Pokud má stížnost za to, že pouhé podezření, že věcí nakupovaných nebylo nabyto se strany prodávajícího сestou poctivou, nepostačuje pro odsouzení dle § 477 tr. z., jenž předpokládá přímé podezření odcizení, vychází právě ze zřejmé souvislosti § 477 tr. z. s paragrafy, stížností citovanými, na jevo, že výrazu »odcizený« (entwendet) v § 476 a tím nepřímo i v § 477 tr. z. nelze jinak vykládati, než ve smyslu »nabytý jakýmkoliv způsobem trestnímu zákonu se příčícím.« Nic jiného nepraví však též rozsudek v odpor vzatý, jenž »zboží nepoctivou cestou nabyté« výslovně klade na roveň zboží »podezřelému«. Podezřelost zboží nemůže odvozována býti snad z pouhé nepoctivosti ve smyslu občanském, nýbrž rozuměti jest jí jen v tom smyslu, jaký má právě zákon na mysli při trestních ustanoveních, zabývajících se nákupem podezřelým, totiž ve smyslu předmětů, jež vzbuzují podezření, že jich bylo nabyto způsobem, spadajícím pod trestní zákon, což ostatně rozsudek sám zřejmě vyslovuje.
Citace:
Čís. 283. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 392-392.