NPD documents search: Váž. tr., 14 (1932)

Čís. 3.

Předřazování (cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z.).
Ceny stanovené vyhláškou společnosti »Geos«, vydanou na základě § 2 nařízení úřadu pro výživu lidu ze dne 22. března 1917 č. 127 ř. z. a uveřejněnou v č. 163 »Wiener Zeitung« ze dne 21. července 1917, nejsou úředně stanovenými cenami dle § 21 zmíněného cís. nařízení a přeplácení jich nezakládá již o sobě skutkové povahy předražování.
(Rozh. ze dne 28. ledna 1919. Kr I 14/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl dle § 5 zák. ze dne 31. prosince 1877, ř. z. č. 3 z roku 1878 ihned v zasedání neveřejném zmateční stížnosti obžalovaného, odsouzeného rozsudkem zemského trestního soudu.v Praze pro přestupek dle § 21 č. 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., zrušil rozsudek v odpor vzatý a odkázal věc zpět k okresnímu soudu pro přestupky v Praze, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Stížnost zmateční jest odůvodněna. Právem namítá s hlediska § 281 č. 9 lit. a) tr. ř. proti předpokladu soudu nalézacího, že obžalovaný dopustil se přestupku dle § 21 č. 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z., nabídnuv jakožto kupec za mrkev, tedy předmět obecné potřeby, kterou chtěl prodati dále, cenu převyšující cenu úředně stanovenou, že v přítomném případě předpoklad tento je mylný. Neboť vyhláška společnosti s ruč. obm. obecně zvané »Geos« ze dne 19. července 1917, uveřejněná v č. 165 úředního listu »Wiener Zeitung« ze dne 21. července 1917, oznamuje se schválením úřadu pro výživu lidu změnu smluvních cen, za něž »Geos« bude zeleninu na dále přejímati. Vyhláška tato vydána je na základě § 2 nařízení úřadu pro výživu lidu ze dne 22. března 1917 č. 127 ř. z., jímž prohlášeno, že úřad ten bude k provádění opatření svých za účelem úpravy obchodu zeleninou a ovocem užívati společnosti obecně »Geos« zvané, že »Geos« sama uzavírá dodavací smlouvy o zeleninu a ovoce nebo sprostředkuje jejich uzavírání mezi výrobci a velkospotřebiteli a že »Geos« bude sama oznamovati podmínky (mimo jiné ceny), za kterých hodlá zeleninu nakupovati. Cen maximálních nebo směrných však nestanoví ani zmíněná vyhláška, ani nařízení, na němž spočívá. To zřejmo je již ze znění zmíněných enunciací, jež nic takového nepraví, nad to pak z nedostatku formy dle základních zákonů státních obecně zavazující. Nemohl se tedy obžalovaný dopustiti přestupku dle § 21 č. 1 cís. nař. v této formě. Ku sproštění obžalovaného arci okolnost tato nestačí, poněvadž skutková podstata zmíněného paragrafu zakládá se v případě, že tu není ceny úředně stanovené — prodávající dle zjištění určité ceny nepožadoval — nabídnutím ceny převyšující cenu dosud obvyklou. Cena tato však v rozsudku vůbec zjištěna není. Poněvadž tedy dosavadní zjištění skutková nedovolují použíti práva materiálního a nelze se vyhnouti nařízení nového hlavního líčení, bylo rozsudek zrušiti a věc přikázati, poněvadž jde již jen o přestupek, příslušnému okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Citace:

Čís. 4480. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1933, svazek/ročník 14, s. 217-218.