NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 226.

Předražování. Pro posouzení přiměřenosti ceny ve smyslu § 20 čís. 2 cís. nařízení ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z., nejsou rozhodny vždy jen ustanovené maximální ceny, nýbrž třeba dbáti též konkrétních nákladů nabývacích.
(Rozli. ze dne 7. července 1920, Kr I 394/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl v neveřejném sezení zmateční stížnosti Viktorina S. do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Písku ze dne 29. března 1920, jímž byl uznán vinným přečinem předražování dle § 20, č. 2 a), b) nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z., rozsudek v odpor vzatý zrušil a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zrnateční stížnosti, opírající se o důvody čís. 4 a 5 § 281 tr. ř., nelze oprávnění upříti. Rozsudkem v odpor vzatým byl stěžovatel uznán vinným, že v září 1919 v K. využívaje mimořádných, válkou vyvolaných poměrů, za předmět potřeby, totiž za krávu ve váze 4 q od Františka V. požadoval 5000 K a dal si od téhož poskytnouti cenu zřejmě přemrštěnou, totiž 4800 K. Výrok, že zmíněná cena byla zřejmě přemrštěna, opodstatnil nalézací soud dle obsahu důvodů pouze tím, že v tehdejší době platily pro březí krávy úřední ceny stanovené výnosem ministerstva pro zásobování ze dne 10. června 1919 čís. 13315, a to za 1 kg živé váhy 4 K 80 h, a že tedy obžalovaný žádal, pokud se týče dal si poskytnouti za 1 kg 12 K 50 h, po případě 12 K za 1 kg, tedy více než dvojnásobnou cenu nad cenu úředně stanovenou. K obhajobě obžalovaného, že žádal jen běžné ceny, a že mimo to byla prodejní cena i nákladům nabývacím úplně přiměřena, nalézací soud vůbec nepřihlížel, vycházeje ze stanoviska, že při stanovení úředních cen béře se již zřetel na všechny poměry, pro tvoření cen rozhodné, a že tedy pouze tato cena je směrodatná. Tento názor správným není. Ceny, na trhu běžné, nejsou ovšem pro otázku přemrštěnosti rozhodnými, neboť jest na bíledni, že tyto ceny jsou často právě výsledkem předchozího předražování a trestuhodného využitkování mimořádných, válkou vyvolaných poměrů. Na druhé straně však nejsou pro posouzení přiměřenosti ceny ve smyslu § 20 č. 2 nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. rozhodnými jen ustanovené maximální ceny, neboť překročení maximálních cen není ještě totožným s požadováním zřejmě přemrštěných cen, arci mohou pro řešení otázky, byla-li cena v jistém případě přemrštěnou, stačiti i ceny úředně stanovené (maximální), než jen tehda, dovolují-li okolnosti případu předpoklad, že se cenami maximálními dostává prodávajícímu náhrady jeho právně respektovatelných nákladů nabývacích v nejširším slova smyslu i občanského zisku. Jinak dlužno dbáti konkrétních nákladů nabývacích, načež pak, pokud požadovaná cena dotčenou nabývací cenu, přičítaje k tomu i další výlohy, přesahuje, lze mluviti o zisku nadměrném, při čemž pak dlužno ještě uvážiti i to, zdali přemrštěnost ta byla zřejmá a zdali obžalovaný při tom skutečně využil mimořádných poměrů. Také § 18 zák. ze dne 17. října 1919 čís. 567 sb. z. a n. nařizuje, by soud o tom, byla-li cena zřejmě přemrštěna, rozhodl podle volného uvážení všech okolností.

Citace:

Čís. 226. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 321-322.