NPD documents search: Právník, 58 (1919) - Zákon o zabrání velkého majetku pozemkového

Čís. 109.

Kdo padělá poukázku obecního úřadu na petroleji a použije jí v úmyslu, by vymohl si příděl petroleje, jemu nepatřící, dopustí se zločinu podvodu dle §§ 197 a 199 d) tr. zák.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1919, Kr I 302/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 5. května 1919, jímž byl obžalovaný Josef Z. uznán vinným přestupkem falšování veřejné listiny dle § 320 lit. f) tr. z., a zrušiv roszudek uznal obžalovaného vinným zločinem podvodu dle §§ 197 a 199 d) tr. zák.
Důvody:
Na Josefa Z. v B. podalo státní zastupitelství v Chebu dne 13. února 1919 obžalobu pro zločin podvodu dle §§ 197, 199 d) tr. z., spáchaný sfalšováním poukázky obecního úřadu v B. ze dne 20. prosince 1918 na petrolej, tudíž veřejné listiny, a použitím této sfalšované poukázky k oklamání Marie F., čímž měla býti poškozena obec B. ve vykonávání svého práva na úpravu odběru petroleje. Rozsudkem krajského soudu v Chebu byl Josef Z. uznán vinným toliko přestupkem § 320 lit. f) tr. z. V enunciate se praví, že sfalšoval poukázku, vydanou obecním úřadem v B., tudiž listinu veřejnou, bez zlého úmyslu, předpokládaného v § 197 tr. z., a v důvodech rozsudkových, že soud věří hájení se obžalovaného, že nesfalšoval poukázku v úmyslu, poškoditi obec v jejím právu na úpravu odběru petroleje, nýbrž že jen chtěl dosíci většího množství petroleje na prodavačce jeho, obchodnici F., soud prý nemohl dospěti k přesvědčení, že obžalovaný sfalšoval poukázku ve zlém úmyslu, předpokládaném v § 197 tr. z., totiž v úmyslu poškoditi obec B. ve vykonávání práva jejího na úpravu odběru petroleje, nýbrž že ku sfalšování došlo beze všeho zlého úmyslu, konečně, že obžalovaný sfalšoval poukázku bez úmyslu podvodného. Státní zastupitelství uplatňuje proti tomuto rozsudku důvod zmatečnosti dle č. 10 § 281 tr. ř., dovozujíc, že přesné zachování a provedení předpisů vydaných za účelem stejnoměrného zaopatření obyvatelstva svítivém je právem státu, chráněným také § 197 tr. z. Jestliže tedy obžalovaný zamýšlel opatřiti si sfalšováním poukázky větší množství petroleje, nežli mu dle přídělu příslušelo, zmařil tím úmyslně úpravu spotřeby petroleje a poškodil tím i zúmyslně právo obce resp. státu na úpravu tu. Praví-li pak soud nalézací, že nemohl dospěti k přesvědčení, že obžalovaný sfalšoval poukázku ve zlém úmyslu předpokládaném v § 197 tr. z., totiž v úmyslu poškoditi obec B. ve vykonávání práva jejího na úpravu odběru petroleje, nýbrž že ku sfalšování tomu došlo beze všeho zlého úmyslu, spočívá v tomto výroku pouze nesprávné právní hodnocení skutkových zjištění, tudíž nesprávný výklad zákona. Stížnost státního zastupitelství je oprávněna. Neboť soud nalézací, jen právním omylem sveden, nevyvodil ze zjištěného stavu skutkového správných právních důsledků. Zjišfujeť soud nalézací sám podle doznání obžalovaného, že obžalovanému šlo při falšování odběrové poukázky a při použití jejím k oklamání obchodnice F. o to, by na této obchodnici, jíž svěřen byl obecním úřadem v B. rozprodej přídělového petroleje v částkách po 1/8 kg rodinám, v nichž někdo byl nemocen, dosáhl většího přídělu, nežli mu náležel a byl poukázán. Dalšího zlého úmyslu však ke skutkové podstatě zločinu, obžalovanému za vinu kladeného, třeba nebylo a nemůže tedy sproštění obžalovaného býti odůvodňováno nedostatkem takového dalšího zlého úmyslu. Stačíť, že obžalovaný, jak doznává a soud nalézací za prokázáno přijímá, učinil, čeho objektivně vyžaduje se ke skutkové podstatě podvodu ve smyslu § 199 d) tr. z. v úmyslu, dosíci tak přídělu většího, nežli mu příslušel, což jednak vzhledem k tomu, že příděly vyměřeny byly dle zjištění rozsudku obecním starostou a obecním písařem podle množství pohotového petroleje a podle počtu rodin, ve kterých byl někdo nemocen, nebylo možno beze zkrácení jiných, ku přídělu petroleje oprávněných, jednak nemohlo se obejíti bez ujmy a porušení práv státu, jenž svými správními úřady a za pomoci úřadů obecních na se vzal rozdílení daných zásob svítivá ve snaze, docíliti tak rozdělení jeho spravedlivého a rovnoměrného, a jehož, účel ten sledující, opatření takto byla mařena. Zmateční stížnost poukazuje právem k tomu, že na podkladě § 8 nařízení min. ze dne 11. prosince 1916 č. 411 ř. z. vydalo místodržitelství v Praze výnos ze dne 13. srpna 1918, č. 63 z. z., jímž upravena byla spotřeba petroleje pro podzim a zimu 1918 19, a jehož § 2 stanoví, že petrolej smí býti detailisty vydáván obyvatelstvu jen na poukázky obecním úřadem vydané a jen ve množství na poukázce vyznačeném. Nařízení to zachováno zákonem ze dne 28. října 1918, č. 11 sb. zák. a nař. v platnosti. Nařízení toto nebylo pouhým opatřením dohlédacím, nýbrž mělo, jak řečeno, za účel hmotnou úpravu zaopatření obyvatelstva svítivém; vzešlo tedy z něho státu, resp. i dalším ústavům práva veřejného a orgánům jejich, pokud postaveny byly do služeb zmíněného nařízení, právo na to, by opatření obyvatelstva svítivém dálo se skutečně dle úředního rozvrhu. Každým úmyslným mařením rozdělení petroleje podle úředního rozvrhu rušeno jest tedy nutně v poslední řadě právo státu, resp. obce na přivodění stavu, úředním rozvrhem zamýšleného. Zjišťuje-li tudíž rozsudek úmysl obžalovaného, dosíci většího množství petroleje, nežli mu dle úředního přídělu náleželo, pak úmysl jeho nutně nesl se zároveň k tomu, by stát resp. obec utrpěly škodu na svém právu na úpravu přídělů petrolejových. Tím dána jest skutková podstata zločinu dle § 197, 199 d) tr. z. také po stránce subjektivní a nemůže tedy býti řeči o pouhém přestupku § 320 lit. f) tr. z.

Citace:

Zákon o zabrání velkého majetku pozemkového. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1919, svazek/ročník 58, s. 385-386.