NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 116.

K pojmu »skutečného násilného vztažení ruky« po rozumu § 81 tr. zák. (Rozh. ze dne 22. ledna 1920, Kr. I 464/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Josefa R. do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 22. srpna 1919, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí dle § 81 tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje proti rozsudku důvod zmatečnosti dle č. 9 a) § 281 tr. ř., majíc za to, že ve zjištěném jednání obžalovaného ne- spočívá skutková podstata § 81 tr. z. pro nedostatek skutečného násilného vztažení ruky nebo nebezpečné pohrůžky. Dle zjištění rozsudku uchopil obžalovaný v okamžiku, kdy četnický strážmistr C. chystal se složiti s vozu zabavené maso, otěže, práskl do koně a odjížděl. C. běžel za ním, chytil koně v předu za uzdu a volal několikrát na obžalovaného, by koně zastavil. Obžalovaný však neuposlechl, nýbrž i pak ještě, když byl četník koně rovněž ujal za otěže, by jej zadržel, švihal koně bičem, takže četník, poněvadž povoz jel těsně při kraji silnice, uveden byl v nebezpečí, býti shozen do příkopu, a byl proto konečně nucen, by ušel tělesnému zranění, ustati od svého úmyslu a koně pustiti, načež obžalovaný ujel. Tento zjištěný stav skutkový ospravedlňuje úplné odsouzení obžalovaného pro zločin dle § 81 tr. z. Stížnost zmateční uznává sama, že se k naplnění pojmu skutečného násilného vztažení ruky na osobu § 68 tr. z. ve výkonu služby chráněnou nevyžaduje, by byl obviněný svojí rukou se chopil těla osoby vrchnostenské. Má-li však dále za to, že stačí, ale na druhé straně při nejmenším se vyžaduje, by pachatel vztáhl na vrchnostenskou osobu vskutku svou ruku nástrojem, který v ní drží, nevyčerpává tím z daleka veškerých pojmových možností spáchání zločinu dle § 81 tr. z. Dle ustáleného výkladu shora vytčené náležitosti řečené skutkové podstaty nevyžaduje se k ní přemožení osoby vrchnostenské (vis absoluta), nýbrž stačí vis compulsiva, jež nemusí dále býti vis corpore corpori data. Trestný moment spočívá v použití násilí, nikoli v násilném vztažení ruky jako takové. Nemůže tedy použitelnosti § 81 tr. z. býti na závadu, že zákon arci mluví o násilném vztažení ruky, že však obžalovaný při svém vzepření se četníkovi nedotkl se ho rukou ani tím, co v ruce držel. Úzce doslovný výklad, který by požadoval bezprostřední vztažení ruky, nehověl by duchu zákona. Předpokládá se arci násilí aktivní, to jest, je třeba, by bylo vynaloženo úsilí, mařící uplatňování vůle osoby vrchnostenské, a násilí to musí alespoň nepřímo směřovati proti osobě vrchnostenské. Všem těmto náležitostem jednání obžalovaného vyhovuje. Neboť, třebas obžalovaný ani rukou ani nástrojem v ruce drženým nedotkl se četníka, nestačí to k vyloučení řečené skutkové podstaty, jak za to má mylně zmateční stížnost, kdyžtě je zjištěno, že obžalovaný positivní činností (popoháněním a šleháním bičem) uplatnil svou fysickou vládu nad koněm do vozu zapřaženým, by, užívaje koně, resp. jeho jím vyvolaného pohybu za prostředek násilí proti osobě četníkově, zmařil uplatnění se jeho vůle. Že vůle ta pak nesla se k dovršení výkonu služebního, a že tato okolnost obžalovanému byla známa, není vůbec sporno. Jsou-li již takto dány všechny zákonné složky zmíněné skutkové podstaty na zjištěné jednání obžalovaného, stává se zbytečnou otázka v rozsudku in eventum řešená, spadal-li by čin obžalovaného pod pojem zločinu dle § 81 tr. z. také s hlediska veřejného násilí spáchaného na osobě vrchnostenské za účelem zmaření jejího úředního nebo služebního výkonu nebezpečnou pohrůžkou. Zmateční stížnost jest tedy bezdůvodná i slušelo ji zavrhnouti.

Citace:

Čís. 116. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 176-178.