NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Čís. 305
.
Předražování. Skutková podstata přečinu dle § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. není vyloučena tím, že trestný čin vykazuje veškeré známky přestupku § 482 tr. zák. Pletichy dle § 23 čís. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 r. z. spáchané prodáváním zboží, jež učiněno závislým na současné odebírce jiného zboží.
(Rozh. ze dne 4. prosince 1920, Kr 1. 577/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Praze ze dne 5. května 1920, jímž stěžovatel uznán byl vinným přečinem dle § 23 odstavec čtvrtý, cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z. — mimo jiné z těchtoj
důvodů:
Z důvodu § 281 čís. 9 a) tr. ř. odporuje stížnost právnímu názoru rozsudku, že by skutek stěžovatelův opodstatňoval skutkovou podstatu přečinu dle § 23 čís. 4 cís. nař., dovozujíc, že vůbec netvoří skutkové podstaty trestního činu. Proti správnosti podřadění skutku pod předpis § 23 čís. 4 cís. nař. namítá zmateční stížnost především, že nevybočuje z mezí řádného obchodování a není tudíž pletichami ve smyslu zákona, když obžalovaný činil prodej citronů a pomorančů, jež nejsou předměty, jichž prodej obchodník vedle § 482 tr. z. odepříti nesmí, závislým na současné odebírce majoránky. Než náhledu tomu nelze přisvědčiti. Že citrony a pomoranče nejsou snad předměty, jaké má na mysli § 482 tr. z., vylučovalo by ovšem stíhání dle tohoto trestního předpisu. Že však vnucování zboží, jehož si kupitel předmětu potřeby nepřeje, ba pro nějž nemá snad ani upotřebení, nesrovnává se s hlavním úkolem reelního obchodu, by vyhovoval potřebě nakupujícího obecenstva, jest na snadě. Veškerá pochybnost mizí, uváží-li se, že lichevní zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. v § 13 zvláštním trestem ohrozil odpírání prodeje předmětů potřeby, nebude-li zároveň odebráno jiné zboží, čímž nepochybně stygmatisoval jednání takové jako obchodování nereelní, ba lichvářské. Proto není zajisté nesprávným spatřovati v jednání takovém pletichy, jež podřaditi jest § 23 čís. 4 cís. nař., jsou-li tu i ostatní podmínky přečinu, tam uvedeného. Míní-li zmateční stížnost, že o skutkové podstatě nemůže býti řeči, když pachatel sám nehledí jednáním svým něco vytěžiti, poukazujíc na to, že pro posouzení skutku nemůže býti směrodatnou měnivá cena tržní, nýbrž jen vlastní nabývací cena prodatelova, která v tomto případě cenu, za kterou majoránku prodával, značně převyšovala, vyvrací námitku tu stížnost sama, připouštějíc, že úmysl, vytěžiti, nepatří přímo ku skutkové podstatě dle uvedeného §. Ostatně právem spatřuje rozsudek i zisk pachatelův, opodstatněný skutečností, že vnucoval majoránku kupitelům citronů a pomorančů za cenu, které by jinak vzhledem ku běžné ceně trhové nebyl mohl docíliti, hledě tím přesunouti škodu přivoděnou pochybenou spekulací s majoránkou na kupitele citronů a pomorančů, pokud se týče další jich odběratele. S hlediska § 23 čís. 4 sejde jen na způsobilosti pletich, by ceny předmětů potřeby byly jimi stupňovány a vědomí pachatele o této způsobilosti. Předpoklady tyto dovozuje rozsudek právem z pochopitelné a též stěžovateli povědomé snahy odběratelů citronů a pomorančů, by se za škodu utrpěnou vnuceným kupem majoránky při prodeji této za ceny zdražené, pokud se týče zdražením citronů a pomorančů hájili. Ovšem namítá stížnost, že za takové trestní jednání osob třetích nelze činiti zodpovědným stěžovatele. Než, nehledíc k tomu, že právě stěžovatel má nejméně příčiny, by odmítal zodpovědnost za takové trestné jednání osob třetích, kdyžtě k němu sám podobným postupem ve vlastním zájmu dal podnět, nemá významu pro jedině rozhodnou skutečnost způsobilosti pletich ku stupňování ceny předmětů potřeby, když stupňování to stane se třebas i trestním počínáním si osob třetích a pachatel jest si této eventuality vědom. Právě při provozování obchodu řetězového jest to pravidelně stejné trestní jednání dalších osob, jež vede ku stupňování cen, a přes to nebránila okolnost ta zákonodárci, by tento způsob pletichářského obchodování zvláště jako druh obchodu v § 23 čís. 4 cís. nař. trestem ohrožený vytknul. Namítá-li konečně zmateční stížnost s hlediska § 281 čís. 10 tr. ř., že, podléhá-li skutek jeho trestu, nespadá alespoň pod ustanovení § 23 čís. 4 cís. nař., nýbrž tvořiti by mohl nanejvýš přestupek dle § 482 tr. z., ocitá se v odporu s vlastním tvrzením v písemné zmateční stížnosti, že citrony a pomoranče nejsou předměty tak naléhavé denní potřeby, že by odpírání jich prodeje mohlo vůbec spadati pod předpis § 482 tr. z., kteréžto tvrzení při ústním líčení před zrušovacím soudem nechal zástupce obžalovaného padnouti. Jelikož, jak dovoženo, právem shledal soud nalézací ve skutku stěžovatelově opodstatněny veškeré předpoklady přečinu dle § 23 čís. 4 cís. nař., trestného to činu, těžším trestem ohroženého, než přestupek dle § 482 tr. z., mohla by nanejvýše přijití v úvahu otázka konkurence obou trestních činů. Skutková podstata dle § 23 č. 4 cís. nař. nemohla by býti vyloučena, kdyby snad i skutek stěžovatelův vykazoval veškeré známky trestního činu dle § 482 tr. z.

Citace:

č. 4445. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 739-740.