NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 16413.

I. Kampeličky (raiffeisenky) ve smyslu § 8 č. 3 vlád. vyhl. č. 59/ 1933 a vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n. jsou úvěrní společenstva s neomezeným ručením členů, jestliže a) jejich působnost jest omezena na menší obvod (na jednu nebo více sousedních, ve stanovách vyjmenovaných místních obcí), b) závodní podíl nečiní nyní více než 500 Kč (dříve do 31. prosince 1935 50 Kč), c) závodní podíly se nezúročí vůbec anebo se neúročí výše než úsporné vklady, d) přebytky se přidělují reservnímu fondu (spolkové jistině), na kterém členům nenáleží podíl, e) poskytování zápůjček jest omezeno na vlastní členy a úrokové sazby zápůjček, počítaje v to vedlejší poplatky (režijní příspěvky a pod.), činí nejvýš o 1 1/2% více než úroková sazba úsporných vkladů.
II. Za dlouhodobou zápůjčku (úvěr) ve smyslu § 4, odst. 2, vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n. jest pokládati každou zápůjčku (anuitní i jinou), jež byla uzavřena buď na dobu alespoň 10 let, anebo lze-li z hospodářského důvodu, pro který ji dlužník uzavřel, neb z jiných skutečností souditi, že jde o zápůjčku dlouhodobou; výminka předčasné výpovědi nezbavuje dlouhodobou zápůjčku povahy dlouhodobosti.
II. Zvýšení sazby o jest dovoleno u všech ústavů lidového peněžnictví, pokud jsou nuceny užívati peněz vypůjčených od peněžních ústavů aspoň v míře 25% vkladů u nich uložených.
(Rozh. ze dne 21. října 1937, R II 365/37.)
Exekuční soud rozvrhuje přebytky výtěžků vnucené správy, přikázal přistouplému vymáhajícímu věřiteli Spořitelnímu a záložnímu spolku, filiálce v T. (Towarzystwu oszczędnośći i zaliczek, fil. v T.), zbytek rozvrhované podstaty 2858 Kč 35 h mimo jiné i na přehlášenou pohledávku s 7 1/4% úroky z jistiny 90552 Kč od 6. prosince 1934 do 31. prosince 1935 — 7.003 Kč s 6 1/4% úroky od 1. ledna 1936 do 31. října 1936 — 860 Kč a manipulační výlohy 47 Kč s jinými vedlejšími závazky, a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech: V otázce výše úrokové míry poukazuje soud na to, že podle vlád. nař. č. 59/1933 Sb. z. a n. jest Towarzystwo oszczędnośći i zaliczek oprávněno požadovati za dobu od 1. května 1933 do 31. prosince 1935 7 1/4% běžný úrok a mimo to o 1/2 % vyšší úrok z prodlení, ježto jde o krátkodobý úvěr hypotekární, poskytnutý záložnou, která nemá povahu raiffeisenky. Bylo proto odpor vymáhající věřitelky Č. banky, filiálky v Č. T., zamítnouti jako neodůvodněný. Rekursní soud na rekurs vymáhající věřitelky Č. banky, fil. v Č. T., přikázal zbytek přebytků výtěžků mimo jiné jen pro 5 3/4% úroky ode dne 6. prosince 1934 do 31. prosince 1935 — 5553 Kč 85 h, 5% úroky ode dne 1. ledna 1936 do 31. října 1936 — 3852 Kč 04 h, úroky z prodlení od 6. prosince 1934 do 31. října 1936 — 44 Kč 12 h. Důvody: Stěžovatelka právem brojí proti 7 1/4% úrokům za dobu od 6. prosince 1934 do 31. prosince 1935 a 6 1/4% úrokům od 1. ledna 1936 do 31. října 1936. Towarzystwo oszczędnośći i zaliczek jest úvěrní společenstvo ve smyslu § 2, odst. 1, písm. b) zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. a patří jako společenstvo s neomezeným ručením do skupiny kampeliček (raiffeisenek) ve smyslu § 8 č. 3 vlád. nař. č. 59/1933 Sb. z. a n. Může tudíž požadovati podle tabely 12 D 5% úroky. Tvrdí-li prvý soud, že jde o krátkodobou zápůjčku, nemá to opory ve spisech, neboť z dlužního úpisu ze dne 9. října 1929 jest patrno, že jde o dlouhodobou zápůjčku, ježto byla uzavřena na dobu aspoň 10 let. Od 1. ledna 1936 může Towarzystwo oszczędnośći i zaliczek požadovati ve smyslu vlád. nař. ze dne 21. prosince 1935, č. 238 Sb. z. a n. dle tabely 7 D/1 toliko 5% úroky. Bylo proto snížiti úrok za dobu od 6. prosince 1934 do 31. prosince 1935 na 5 3/4% a za dobu od 1, ledna 1936 do 31. října 1936 na 5%. K manipulačními výlohám částkou 47 Kč nelze přihlížeti, poněvadž z přihlášek nelze seznati, o jaké výlohy jde, a zda byly nutné. Ježto Towarzystwo oszczędnośći i zaliczek jest společenstvem s neomezeným ručením a nutno jej zařaditi ve smyslu § 9 č. 3 vlád. nař. č. 59/1933 Sb. z. a n. do skupiny kampeliček, bylo přihlížeti k sazbě dle tabely 12 D/1 a dle vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n. k sazbě dle tabely 7 D/1, neboť nejde o ostatní ústavy lidového peněžnictví dle tabely 12 D 3. Bylo proto rekursu vyhověti a uznati, jak se stalo (rozh. nejvyššího soudu ze dne 15. října 1936, R I 757/36, č. 15496 Sb. n. s.).
Nejvyšší soud na dovolací rekurs jmenovaného přistouplého vymáhajícího věřitele uložil rekursnímu soudu nové rozhodnutí o rekursu č. banky, fil. v Č. T.
Důvody:
Dovolacím rekursem jest napadáno rozhodnutí rekursního soudu, pokud snížil úroky účtované stěžovatelkou, přiznal jí na úrocích z prodlení nižší částku a nepřiznal jí účtovanou částku na mianipulačních výlohách.
Co do výše úroků je především řešiti otázku, zda je stěžovatelka kampeličkou, či zda patří do skupiny ostatních ústavů lidového peněžnictví ve smyslu vládní vyhlášky č. 59/1933 a vládního nařízení č. 238/1935 Sb. z. a n. Rekursní soud usuzuje, že stěžovatelka je družstvo úvěrní ve smyslu § 2, odst. 1, b) zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. a že patří jako družstvo s neomezeným ručením do skupiny kampeliček (raiífeisenek) ve smyslu § 8 č. 3 vládní vyhlášky č. 59/1933 Sb. z. a n. Právem dovozuje stěžovatelka, že tu není vystižen pojem řečených peněžních ústavů. Poněvadž jde o úroky za dobu od 6. prosince 1934 do 31. října 1936, jest posuzovati stěžovatelčin nárok co do výše úroků do 31. prosince 1935 podle vládní vyhlášky č. 59/1933 Sb. z. a n. a od 1. ledna 1936 podle vládního nařízení č. 238/1935 Sb. z. a n. Podle § 8 č. 3 řečené vládní vyhlášky jest rozuměti výrazem »kampeličky« (raiffeisenky) úvěrní společenstva (družstva) ve smyslu § 2, odst. 1, písm. b) zák. č. 239/1924 Sb. z. a n. (ve změní čl. XIV zák. č. 54/1932 Sb. z. a n.), vyhovují-li zároveň podmínkám zákona č. 91/1899 ř. z. V § 2, odst. 2, č. 2 vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n. jest uvedena změna tohoto zákona, provedená § 10 vlád. nař. č. 169/1933 Sb. z. a n., kterou byla změněna výše závodního podílu takovýchto společenstev a zrušen zákaz vystavovati směnky. Musí tedy jíti o úvěrní společenstva s neomezeným ručením členů, jejichž působnost jest omezena na menší obvod (na jednu neb více sousedních ve stanovách vyjmenovaných místních obcí), u nichž závodní podíl nečiní nyní více než 500 Kč (dříve 50 Kč), a závodní podíly se nezúročí vůbec anebo se neúročí výše než úsporné vklady, u nichž se přebytky přidělují reservnímu fondu (spolkové jistině), na němž členům podíl nenáleží, u nichž poskytování zápůjček jest omezeno na vlastní členy a úrokové sazby zápůjček, počítaje v to vedlejší poplatky (režijní příspěvky a pod.), činí nejvýš o 1 více než úroková sazba úsporných vkladů. Pro dobu do 31. prosince 1935 měla býti výše závodního podílu jen do 50 Kč a bylo vyloučeno půjčování na směnky. Těmito náležitostmi se rekursní soud nezabýval, ač si dal předložiti stěžovatelčiny stanovy, z nichž mohl zjistiti, že úkolem společenstva jest mimo jiné [§ 2 č. 1 a)] poskytovati členům zápůjčky a úvěry různého druhu, z nichž tedy zápůjčky na směnky nejsou vyloučeny, závodní podíl byl 100 Kč (§ 3, odst. 5 stanov), což bylo u kampeliček po této stránce do 31. prosince 1935 vyloučeno, že rozhodování o užití čistého zisku jest vyhrazeno valnému shromáždění, z něhož může zúrokovati členské podíly a zbytek teprve se přiděluje spolkové jistině. Již z toho je zřejmé, že stěžovatelka nevyhovuje podmínkám § 8 č. 3 vládní vyhlášky č. 59/1933 Sb. z. a n. a § 2, odst. 2, č. 2 vládního nařízení č. 238/1935 Sb. z. a n., aniž jest potřebí ještě se zabývati rozsahem její působnosti. Není tedy stěžovatelka kampeličkou ve smyslu řečených ustanovení a neměla býti výše úroků, na které měla nárok, přiznána podle č. 1 tab. 12 resp. 7, nýbrž podle č. 3 resp. 5.
Co do otázky, zda jde o dlouhodobou zápůjčku poskytnutou dlužníkům, jest rozhodující dlužní úpis z 9. října 1929, podle něhož se povinní zavázali spláceti jistinu v měsíčních splátkách po 500 Kč. Podle § 4, odst. 2, vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n. jest pokládati za dlouhodobou zápůjčku (úvěr) každou zápůjčku (anuitní a jinou), byla-li uzavřena na dobu aspoň 10 let, anebo lze-li z hospodářského důvodu, pro který ji dlužník uzavřel, neb z jiných skutečností souditi, že jde o zápůjčku dlouhodobou; výminka předčasné výpovědi nezbavuje dlouhodobou zápůjčku povahy dlouhodobosti. Tento pojem dlouhodobé zápůjčky byl převzat z výkladu Ústředního smírčího orgánu k vládní vyhlášce č. 59/1933 Sb. z. a n. a jest ho proto užiti i na úroky splatné před 1. lednem 1936. Podle ujednaného splácení zápůjčky poskytnuté dlužníkům měla býti jistina splacena v době delší 10 let, je proto zápůjčku pokládati za dlouhodobou. Stěžovatelčino tvrzení, že za dlouhodobou zápůjčku jest pokládati jen hypotéku splatnou v anuitách rozdělených na nejmiéně 20 let, není správné. Avšak má-li bytí výše úroková omezena podle oddílu A uvedených tabulek, jest potřebí, aby šlo o dlouhodobé hypoteční zápůjčky v zákonné jistotě, aneb jakékoli jiné státní zárukou zajištěné. Po té stránce nebylo vůbec nic probráno a zjištěno, a není proto možné o tom rozhodnouti.
Stejně nebylo probráno, zda přísluší stěžovatelce podle tabulky 12 vlád. vyhlášky č. 59/1933 Sb. z. a n. resp. podle § 7, odst. 2, vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n. zvýšení sazby o 1/2%. Toto zvýšení jest přípustné u všech ústavů lidového peněžnictví, dokud jsou nuceny užívati peněz vypůjčených od peněžních ústavů aspoň v míře 25% vkladů u nich uložených. Bude tedy probrati a zjistiti, jsou-li u stěžovatelky tyto podmínky.
Pro snížení 1/2% úroků z prodlení za dobu od 6. prosince 1934 do 31. října 19136 z 860 Kč na 44 Kč 12 h neuvádí rekursní soud žádné důvody, a nelze proto jeho rozhodnutí po této stránce přezkoušeti.
Částku 47 Kč přihlásila stěžovatelka jako manipulační výlohy. Správně dovozuje rekursní soud, že jest to přihláška neurčitá, což jest zvláště důležité, když v sazbách stanovených v tabulce 7 vlád. nař. č. 238/1935 Sb. z. a n. jsou zahrnuty veškeré poplatky, náhrady a odměny až na ty, které výslovně uvádí § 8, odst. 1 a 5, řeč. nař., k nimž ony výlohy nenáleží. Z těchto důvodů bylo usneseno, jak shora uvedeno.

Citace:

Čís. 16413. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 411-414.