NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Číslo 24.

Předřažování (cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z.).
Přečin dle § 20: Stačí, když přemrštěná cena byla prostě přijata. Netřeba, by zvlášť pachatelem byla žádána nebo jinak předem určena. Při spolupachatelství rozhodným pro kvalifikaci jest zisk úhrnný. Poměr k § 23 čís. 4 cís. nař. а k § 23 min. nař. ze dne 26. května 1917 čís. 235 ř. z.
Přečin dle § 23 čís. 3: Netřeba, by nakupováním (hromaděním) zboží byl obchod obmezován. Stačí ziskuchtivé, hospodářsky neodůvodněné vmíšení se do obchodu. Přečin dle § 23 čís. 4: Pro pojem pletich nevyhledává se lstivosti. Stačí každé úmyslné jednání, jež, hledíc k mimořádným válečným poměrům, vybočuje z mezí řádného a rozšafného obchodování za účelem ziskuchtivým a jest s to, ceny předmětů potřeby stupňovati. Poměr k § 32 min. nař. ze dne 26. května 1917 čís. 235 ř. z. Lhostejno, v jaké úloze pachatel vystupuje, najmě zda vystupuje jako vlastní obchodník či jako pouhý sprostředkovatel.
§§ 20 a 23 čís. 4. Kým jest a jaký má vlastně úmysl domnělý kupitel, nepřichází právě tak v úvahu jako otázka, zda skutečně prodej se uskutečnil.
(Rozh. ze dne 15. března 1919, Kr I 7/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku zemského trestního soudu v Praze mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnosti Josefa R., Ondřeje K. a Alfreda P. neberou odsouzení ve směru § 32 min. nař. v odpor a zůstává tudiž rozsudek v dotyčných výrocích o vině nedotknutým. Zmateční stížnost Josefa R. opírá se o důvod zmatečnosti § 281 č. 9 lit. a), č. 5 tr. ř. Namítá proti odsouzení pro přečin dle § 20 odst. 2 lit. b) cís. nař., že zde skutkové povahy tohoto přečinu není, poněvadž se stěžovatel zachoval zcela pasivně, žádné kupní ceny nežádav a přijav jen to, co mu bylo dáno, »bez každého, výši ceny předem určujícího jednání.« Než cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. tresce v § 20, odchylně od obdobných paragrafů předchozích cís. nař., nejen požadování patrně přemrštěných cen, nýbrž i případy, kde pachatel dává sobě nebo někomu jinému poskytnouti nebo přislíbiti patrně přemrštěnou cenu. Tím na rozdíl od předchozích cís. nař. výslovně uznává se trestným i zcela pasivní chování, pozůstávající v tom, že pachatel nabídnutou jemu přemrštěnou cenu prostě přijme. Nějakého žádání neb jiného, výši ceny předem určujícího jednání se strany pachatelovy není dle toho ke skutkové povaze zapotřebí. Neprávem poukazuje zmateční stížnost po této stránce k výnosu ministerstva spravedlnosti ze dne 17. dubna 1917, č. 17 věstníku; právě tento výnos, poukazující k legislativní pohnutce nového ustanovení, by též ony případy mohly býti trestány, kde jest pochybno, zda patrně přemrštěná cena prodatelem byla přímo požadována či toliko přijata, nasvědčuje správnosti stanoviska rozsudku a vyvrací vývod zmateční stížnosti. Výnos ministerstva výslovně poukazuje k tomu, že právě nejprohnanější předražovatelé činili své požadavky takovým způsobem, že se jich soudy, vycházejíce ze slovného znění dosavadních nařízení, nemohly zmocniti. Tomuto obcházení zákona mělo býti nynější úpravou nařízení čeleno. Zmateční stížnost Josefa R, i Ondřeje K. obrací se proti odsouzení stěžovatelů pro přečin dle § 20 odst. 2 lit. b) cís. nař. vedle současného odsouzení pro přečin dle § 23 odst. 4 cís. nař., poněvadž prý dotyčná činnost stěžovatelů konsumována jest již odsouzením dle § 23 odst. 4 cís. nař. a nemůže býti přičítána stěžovatelům jako další samostatný trestný čin. Ani v tom nelze s vývody zmatečních stížností souhlasiti. Byť i soud rozhodovací shledal v požadování, pokud se týče, v přijetí přemrštěné ceny za ječmen jednu z okolností, ze kterých označuje činnosti stěžovatelů za pletichy dle § 23 odst. 4, není překážky, by okolnost ta, pokud sama o sobě vykazuje známky samostatného trestného činu, nebyla podřaděna též ustanovení o tomto trestném činu. V tomto případě jest tu tím méně vytýkané závady, ana činnost obžalovaných, jak níže bude dolíčeno, i bez ohledu na okolnost, tvořící předmět odsouzení dle § 20 odst. 2 lit. b) cís nař., vykazuje veškeré známky pletichy dle uvedeného místa zákona; tím, že zároveň žádána, pokud se týče, přijata byla využitkováním poměrů válečných cena přemrštěná, nabyla činnost obžalovaných jen ještě dalšího trestného přibarvení. Nikoli okolnost, že byla požadována, pokud se týče přijata přemrštěná cena, nýbrž podloudný způsob obchodu s předmětem státem zabraným činí pouštění se do tohoto obchodu pletichou. Požadováním, pokud se týče přijetím ceny přemrštěné bylo jen skutečně využito způsobilosti této činnosti, stupňovati ceny zboží, a využití toto, netvoříc již náležitosti skutkové podstaty přečinu dle § 23 č. 4 cís. nař., vyžaduje tudiž zvláštního trestního posouzení. Skutková podstata pletich ve smyslu § 23, č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. nevyžaduje nijak skutečného prodeje předmětu, jehož nabyl pachatel způsobem podloudným; vykazuje-li prodej ten sám o sobě veškeré skutkové známky jiného trestného činu, nemůže okolnost, že pachatel se dostal k předmětu prodeje již způsobem nezákonným, zabraňovati podřazení zcizení onomu trestnímu ustanovení, jehož skutková povaha byla splněna. Že cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. má v § 20 a v § 23 na mysli zcela různé, od sebe navzájem skutkově neodvislé trestné činy, plyne také ze znění a ze zevnější úpravy tohoto cís. nař., jež v každém paragrafu stanoví vyčerpávajícím způsobem skutkové podstaty těch kterých trestných činů, neodkazujíc k pojmům již jinde vytčeným a nenavazujíc na nějakou předchozí trestnou činnost; obsahujeť v každém paragrafu zvláštní, třebaže namnoze souhlasné předpisy o trestu; kvalifikace trestných jednání v cís. nař. v jednotlivých paragrafech naznačených jako přestupků, přečinů nebo zločinů řídí se různými hledisky. Jednání spadající pod § 20 cís. nař. může tvořiti i pouhý přestupek, kdežto čin dosahu § 23 cís. nař. jest kvalifikován vždy při nejmenším jako přečin. Proti výroku o vině dle § 23 odst. 4 cís. nař. namítají zmateční stížnosti Josefa R. a souhlasně i stížnosti Alfreda P. a Josefa Z., že zde není pletichy ve smyslu uvedeného místa zákona, poněvadž schází použití lstivých prostředků, by bylo zastřeno zamýšlené předražování, tvořící nezbytnou náležitost pojmu pletich. Než neprávem požadují stížnosti lstivosti, by jednání stěžovatelů pletichami mohlo býti nazváno. Zákon v § 23 odst. 4 cís. nař. označuje výslovně t. zv. řetězový obchod, jenž přece nějaké lstivosti pojmově nepředpokládá, jako odrůdu pletich (» ..nebo se do jiných pletich pouští...«). Z toho vyplývá, že pojem pletich ve smyslu zmíněného místa zákona jest širší, nežli zmateční stížnosti chtějí připustiti, že pod pojem tento spadá, jak zmateční stížnost spoluobžalovaného Adolfa K. správně uvádí, všecka úmyslná jednání, jež, hledíc k poměrům válkou vyvolaným, vybočují z mezí řádného a solidního obchodování za účelem docílení zisku a jsou způsobilá, by cena předmětu potřeby byla stupňována. Ostatně dlužno poukázati pro tento případ k tomu, že tu neschází ani lstivost, zmatečními stížnostmi Josefa R. a soudruhů požadovaná, která opodstatněna jest zřejmě podloudným jednáním, jakým obžalovaní prodej státem zabaveného ječmene provedli. Nemohla-li činnost stěžovatelů vzhledem ku zjištění, že se vsunuli neoprávněně do oběhu zboží jako zbyteční členové, aby při tom vyzískali na úkor spotřebitelů, podřaděna býti trestnímu předpisu § 23 č. 3 cís nař. netřeba zvláště zkoumati. Neprávem brojí zmateční stížnost J. R. a zmateční stížnost A. P. a J. Z. proti odsouzení dle § 23 odst. 4 cís. nař. i z toho důvodu, že prodej zabaveného ječmene byl již podkladem pro odsouzení dle § 32 min. nař. ze dne 26. května 1917 č. 235 ř. z. a nemůže prý proto býti podkladem dalšího trestného činu. Leč zmateční stížnosti zapomínají, že tu, jde o zcela různé právní statky, jež mají jednak cís. nař. ze dne 24. března 1917, jednak m. n. ze dne 26. května 1917 dojíti zák. ochrany. Kdežto cís. nař. ze dne 24. března 1917 chrániti má zásobování obyvatelstva předměty potřeby, čelí ministerské nařízení již dle svého nadpisu k úpravě obchodu s obilím, moukou a luštěninami. Nebylo by tudiž jednání, kde překročení úpravy obchodu s obilím bylo zároveň prostředkem k předražování, trestně úplně vystiženo, kdyby podřaděno bylo jenom jednomu z obou trestních předpisů pachatelem překročených. Byly-li týmž jednáním zasaženy oba právní statky a zájmy, chráněné zvláště zmíněným cís. nař., pokud se týče uvedeným min. nař., nutno podřaditi trestný útok oběma zákonným předpisům v úvahu přicházejícím, ježto žádný z těchto právních statků a zájmů nesmí pozbýti zákonem mu poskytnuté zvláštní ochrany. Jest zde případ jednočinné konkurence, jehož právní posouzení v rozsudku jest zákonem (§ 267 tr. zák.) úplně opodstatněno. Zmateční stížnost obžalovaného Ondřeje K. uplatňuje proti rozsudku ohledně ječmene i důvod zmatečnosti § 281 č. 10 tr. ř., poněvadž prý neprávem vzat byl celý společný neoprávněný zisk obžalovaných K., P. a Z. za podklad odsouzení pro přečin. Zmateční stížnost zastává názor, že, ježto podíl na zisku, na každého ze jmenovaných tří stěžovatelů vypadající, sám o sobě obnosu 2000 K nedosahoval, mohl býti stěžovatel odsouzen toliko pro přestupek dle § 20 cís. nař. Ani zde nelze s vývody zmateční stížnosti souhlasiti. Rozsudek dospěl k závěru, že všichni soudu známí účastníci obchodu ječmenem pracovali jeden druhému do ruky, že všichni jednali ve společném vědomí, že prodávají, pokud se týče kupují ječmen zabavený a při tom provozují obchod pokoutný. Tím zjišťuje soud rozhodovací spolupachatelství obžalovaných, které činí každého z nich za trestní čin vědomě spáchaný v celém rozsahu zodpovědným. Že rozhoduje úhrnný zisk jednotným jednáním všech účastníků docílený a nikoliv částka zisku, na toho kterého spolupachatele vypadající, vysvítá i ze slovného znění zákona, kde výslovně uvádí se jako směrodatná pro kvalifikaci trestného činu výše zisku, jenž byl trestným činem docílen. Stanovisko, jež zaujímá zmateční stížnost obžalovaného Ondřeje Κ., umožňovalo by jen snadné obejití zákona tím, že by vypočítavý pachatel se vymkl vyšší trestnosti a přísnějšímu posouzení svého činu, poskytuje několika osobám s ním spolčeným účast na docíleném zisku. Nezáleží na tom, kterak bylo s výtěžkem trestného obchodu naloženo a komu přišel konečně k dobru. Skutečné rozdělení zisku netvoří již součásti skutkové povahy trestného činu, o nějž jde. Právem vzat byl tudiž za podklad kvalifikace společného trestního jednání jako přečinu společný zisk 2000 K převyšující, byť i po rozdělení podíl na stěžovatele vypadší hranice přečinu nepřekročil. Skutková podstata přečinu dle § 32 odst. 2 a 4 min. nař. spočívá v neoprávněném zcizení zabavených obilnin. Naproti tomu spokojuje se zákon při skutkové povaze předražování dle § 20 odst. 2 lit. b) s pouhým požadováním přemrštěné ceny, u přečinu dle § 23 odst. 4 cís. nař. pak s pouhým pouštěním se do pletich, ku stupňování ceny způsobilých. Jest proto zcela dobře myslitelno, že jednání, které se stanoviska § 32 min. nař. jest pouhou přípravou k neoprávněnému zcizení, tvoří již dokonaný přečin předražování ve směrech shora uvedených. V tomto případě jest zjištěno, že byla patrně přemrštěná cena za kroupy stěžovately buď přímo nebo nepřímo na domnělých koupěchtivých skutečně požadována. Rovněž jest zjištěno, že se stěžovatelé za účelem prodeje krup za přemrštěnou cenu a obejitím nařízení obmezujícího volný obchod kroupami, pustili do spojení s pokoutním obchodníkem. Tím vyhověno bylo po stránce skutkové úplně zmíněným náležitostem skutkové povahy přečinu předražování a nemůže ve směru tom býti řeči o pouhém beztrestném přípravném jednání, ačkoli snad ve směru § 32 min. nař. nebyly překročeny meze, kde trestnost činnosti pachatelovy počíná. Ostatně nebyl výrok osvobozující z obžaloby pro přečin § 32 min. nař. veřejným obžalobcem v odpor vzat a nemá tudíž nejvyšší soud příležitosti, aby se otázkou správnosti tohoto výroku zabýval. Po stránce skutkové zjišťuje rozsudek ohledně obchodu kroupami, že se Josef R., jenž ve spojení s Ondřejem K. a Josefem Z. již pokoutný obchod ohledně ječmene s úspěchem byl provedl, obrátil opět na tyto dva spoluobžalované s návrhem, aby jemu podobným způsobem prodej krup sprostředkovali. K. a Z. obrátili se dále prostřednictvím Alexandra D. na pokoutního obchodníka Roberta P., zvýšivše zároveň cenu R-em na 5 K za 1 kg ustanovenou o svůj zisk na 5 K 50 h nebo 6 K. Alexandr D. pak zvýšili cenu tuto společně s Robertem P. vůči domnělým koupěchtivým na 6 K 50 h za 1 kg a za tuto cenu obchod domněle též uzavřeli. Při tom čítali všichni tři stěžovatelé již předem, jak se při pokoutném způsobu provedení nedovoleného obchodu a patrně přemrštěné ceně za zboží požadované samo sebou rozumí, s tím, že odevzdání prodaných krup stane se též způsobem podloudným, že kroupy poslány budou totiž do Prahy s obilím neb moukou, určenými pro válečný obilní ústav. Zmíněné přemrštěné ceny byly za kroupy na domnělých koupěchtivých u využitkování válečných poměrů zcela vážně požadovány. Ježto ke skutkové povaze dle § 20 cís. nař. stačí již pouhé požadování přemrštěné ceny za podmínek shora uvedených, aniž bylo třeba, aby skutečně k uzavření obchodu došlo, ba aby vůbec koupěchtivými nějaká nabídka ke koupi byla učiněna — tak na př. označení přemrštěné ceny zboží ve veřejném obchodě neb nabídka v novinách — jest patrno, že po stránce § 20 cís. nař. vůbec nezáleží na tom, byli-li zde vážní koupěchtiví aneb pouze takoví, kteří uzavírali obchod toliko na oko. § 20 cís. nař. shledává skutkovou povahu v jednostranném jednání prodavatele a jest tudíž osoba kupce pro skutkovou povahu zcela nerozhodnou. Totéž platí také ohledně přečinu § 23 odst. 4 cís. nař. Skutková podstata tohoto přečinu pozůstává v pouštění se do pletich, k stupňování ceny způsobilých. Do pletich pouštěli se stěžovatelé již tím, že se za účelem uzavření nedovoleného obchodu s kroupami za ceny dle zákona nepřípustné obrátili na pokoutního obchodníka, k obchodu takovému zcela neoprávněného. Že takové pokoutní obchodování již samo sebou jest způsobilé, cenu zboží zvýšiti, jest na snadě, poněvadž jen takto lze dosáhnouti ceny, zákonitou cestou nedosažitelné, a pokoutní obchodník mimo to počítá si náhradu za nebezpečí potrestání a jeho následku. Proto již touto činností byli by se dopustili stěžovatelé dokonaného přečinu dle § 23 odst. 4, i kdyby se v době, kdy čin byl odhalen, vůbec žádný koupěchtivý nebyl ještě přihlásil. Nelze tudíž vytýkati nezákonnost odsouzení pro uvedený přečin, když přihlásivší se osoby vážně zboží zakoupiti nezamýšlely, nýbrž obchod uzavřely jen na oko, za jiným účelem, to tím méně, an úmysl prodavatelů při jejich nezákonitém jednání byl zcela vážný a jednání jich v konkrétním případě jen náhodou, protože jim v cestu přišly osoby na skutečnou koupi nepomýšlející, minulo se s výsledkem. Zákon, který spokojuje se s pouhou způsobilostí pletich stupňovati ceny, vůbec nevyžaduje, aby zmíněný výsledek skutečně nastal.
Uplatňuje-li zmateční stížnost Roberta P. ještě zvláště, že ohledně stěžovatele nemůže býti řeči o pouštění se do pletich ve smyslu § 23 odst. 4 cís. nař., poněvadž prodej mezi D. a L. pouze sprostředkoval a sobě jen odměnil 10 h při 1 ks vymínil, což není nezákonné, nanejvýše tvoří přestupek policejní, tu přehlíží, že již okolnost, že stěžovatel jako veřejný úředník ve své úřední místnosti pouštěl se do neoprávněného sprostředkování nedovoleného obchodu obilninami za provisi, sama o sobě podmiňovala pokoutnost jednání, v tomto případě zjištěnou. Nerozhodno jest, v jaké roli se súčastní ten který pachatel trestného obchodování, zda jako vlastní držitel a majitel zboží, či jako pouhý sprostředkovatel, jenž zboží po ruce nemá. I tento vyvíjí činnost, již sluší již dle názoru všedního života pokládati za obchodování. Že Robert P. nejednal snad jen jako pouhý posel, vysvítá z toho, že sám zcela samostatně zvýšil cenu krup ze 6 K 40 h obžalovaným Alexandrem D. mu udaných na 6 K 50 h a je nabízel za tuto jím určenou cenu oběma domnělým kupcům M. a L. O způsobilosti takového jednání, stupňovati cenu předmětu, nelze však již vzhledem k ceně vlastními prodavateli obilí požadované pochybovati, byť i provise sprostředkovatele samého nepřesahovala obvyklou výši. Ostatně nebylo by provise sprostředkovatelovy vůbec zapotřebí, kdyby bylo s kroupami naloženo způsobem zákonitým. Trestnost jednání tohoto stěžovatele nespočívá, jak má jeho zmateční stížnost za to, ve sprostředkování, k němuž stěžovatel nebyl oprávněn, nýbrž v tom, že sprostředkoval obchod nedovolený, a zákonem zapovězený, jsa si vědom pravé podstaty celého jednání a chtěje pro sebe za daných okolností možný zisk vytlouci. Nelze také upříti, že jednání všech osob na tomto obchodu súčastněných bylo způsobilé stupňovati ceny; jako spolupachatel, odpovídá pak obžalovaný Robert P. za celkový výsledek společného jednání a nerozhoduje proto, zda naň vypadající zlomek zisku, jenž měl býti docílen společným, jeden celek tvořícím jednáním všech účastníků, se snad rovnal obnosu, jejž možno pokládati za přiměřenou odměnu za jeho sprostředkovací činnost. Trestnost jednaní, jež přichází v úvahu, neurčuje se nijak výší zisku tím kterým pachatelem docíleného nebo zamýšleného, nýbrž celkovým stavem cen zboží, jímž bylo obchodováno. Pokud se týče námitky stěžovatelovy, že jeho jednání, samo o sobě nebylo s to, přivoditi trestný výsledek, že totiž nebylo způsobilé stupňovati ceny, stačí poukázati k tomu, co již svrchu bylo řečeno o pojmu spolupachatelství, dle něhož odpovídá každý účastník za celkový výsledek společného jednání. Byla-li však činnost Roberta P. správně podřaděna trestnímu předpisu § 23 odst. 4 cís. mař., pak nemůže býti řeči o pouhém přestupku administrativním dle § 11 cís. nař. Potrestání administrativní mohlo by jen nastati vedle soudního potrestání. I ve směru § 231 č. 10 tr. ř., jehož se stížnost ve směru tom, ostatně nesprávně, dovolává, netvrdíc, že by zjištěné jednání Roberta P. tvořilo jiný soudně trestuhodný čin, než jakým byl rozsudkem uznán vinným, postrádají vývody stežovatelovy podkladu. — Odsouzení pro přečin dle § 23 č. 3 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. označuje zmateční stížnost protizákonným, poněvadž jednak schází zde obmezování obchodu, zmenšování nabídky, kterého zákon objektivně ku skutkové povaze vyžaduje, jednak není prý prokázáno, že by byl stěžovatel, jenž koupil zboží jen za účelem dosažení slušného občanského zisku, jednal v úmyslu, aby cenu zboží zvýšil. Po stránce prvé přehlíží však zmateční stížnost, že zjištění rozsudku, dle něhož stěžovatel mýdla koupil, aby je, jak ostatně soud výslovně zjišťuje, výhodně a s překupnickým ziskem dále prodal, nevylučuje podřadění skutku pod § 23 č. 3. Obmezování výroby neb obchodu, obzvláště hromaděním zboží, tvoří jen jeden ze způsobů, ve kterých se trestní čin pohybuje. Skutkovou podstatu zakládá již pouhé nakupování předmětů potřeby v úmyslu, aby ceny byly stupňovány. Trestní čin, o nějž se zde jedná, spáchán jest tudíž také již tehdy, když se pachatel nikoli za účelem pro přechod zboží s výrobce do konsumu prospěšným, nýbrž jako zbytečný člen vmísí do pravidelného oběhu zboží, aby tím pro svou osobu zisku nabyl, čímž se musí nutně cena zboží o zisk ten zvýšiti. Byť i ostatně nebylo tu úmyslu, s prodejem zboží zvláště vyčkati tak dlouho, až cena zboží stoupne následkem společného působení podobných nereelních obchodníků, spočívá již v pouhém zbytečném vsunutí se do oběhu zboží zdržování tohoto oběhu, jenž by rychleji pokračoval, kdyby tu nebylo zcela zbytečného překupníka. Byl-li pak překupník se stanoviska reelního obchodu zbytečným, pak znamená již i pouhý jeho úmysl, spokojiti se i jen s obvyklým občanským ziskem, neodůvodněné zdražení zboží. V tomto případě ostatně uznán byl nad to zisk stěžovatelův i přemrštěným. Jelikož rozsudek po stránce subjektivní zjišťuje, že nakoupení zboží stěžovatelem stalo se jen za účelem docílení překupnického zisku a u vědomí, že jednání toto má nutně za následek zvýšení ceny zboží, zjištěn jest i po stránce subjektivní stěžovatelův úmysl, jejž § 23 odst. 3 cís. nař. předpokládá. Byl-li úmysl ten výsledky průvodního řízení prokázán čili nic, nelze řešiti v řízení kasačním a bráti v pochybnost zmateční stížností.
Pominutí zkušebny cen, nebyla-li tu jedna z výjimek v odstavci 2 § 50 cís. nař. uvedených, zakládalo by ovšem neúplnost řízení. Než vady řízení zakládají zmatek rozsudku samý o sobě jen tehdy, jedná-li se o vady v § 281 č. 3 tr. ř. výslovně vytčené. Nevyhovění předpisu § 50 cís. nař. zmatečností zvláště ohroženo není. Jiné nezákonnosti řízení mohou uplatňovány býti zmateční stížností s hlediska důvodu § 281 č. 4 tr. ř., avšak jen tehdy, učinil-li stěžovatel návrh na doplnění řízení a nebylo-li o něm rozhodnuto, neb byl-li návrh zamítnut. Ostatně nasvědčuje odůvodnění výroku o přemrštěnosti ceny tomu, že soud vzhledem k okolnostem v rozsudku uvedeným pokládal přemrštěnost ceny za očividnou, v kterémžto případě dle § 50 č. 2 od vyžádání dobrého zdání muže býti upuštěno. Po stránce materielní namítá zmateční stížnost nesprávnost subsumce činu § 20 cís. nař., poněvadž stěžovatel vůbec žádné, ceny za mýdlo nežádal, s nikým o ní nejednal, to tím méně, ježto firma K. a spol. vůbec žádného zboží nechtěla a ani do vyjednávání o koupi se nepouštěla. V jednání stěžovatelově mohlo by spatřováno býti dle zmateční stížnosti nanejvýše beztrestné jednání přípravné, pokud se týče, nezpůsobilý pokus. Než zmateční stížnost není v právu. Ustanovení § 20 cís. nař. spokojuje se s pouhou jednostrannou činností prodavatele, že totiž za předmět potřeby požaduje patrně přemrštěnou cenu. Požadování to nemusí se státi, jak již výše bylo dovozeno, vůbec ani vůči určitému kupci. Nezáleží tudiž na tom, chtěla-li osoba, které zboží bylo nabízeno, zboží vůbec koupiti a stala-li se nabídka předmětem dalšího jednání, jež by v konkrétním případě k uskutečnění obchodu vésti mohlo. Vzhledem k všeobecnosti pojmu požadování nezáleží též na formě, ve které úmysl nabízejícího, že prodá zboží za určitou cenu, došel výrazu, jen když se stalo způsobem případnému koupěchtivému srozumitelným. Proto nelze ani v případě tomto výrok soudu prohlásiti nezákonným. Byla-li pak zjištěna skutečná nabídka zboží za určitou cenu přemrštěnou, pak nelze mluviti ani o pouhém pokusu neb o přípravném jednání, poněvadž nabídkou tou byla úplně vyčerpána skutková povaha trestného činu, z něhož obžalovanému jest se zodpovídati.

Citace:

Čís. 24. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 41-48.