NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 168.

Padělání peněz a cenných papírů. Použití nejnižší sazby trestní dle odstavce 3 § 1 zák. ze dne 22. května 1919 č. 269 sb. z. a n. jest odůvodněno jen tenkráte, bylo-li paděláno neb dopraveno skutečně jen několik málo padělků v úhrnné menší ceně, a to bez rozdílu, zda jde o padělatele neb rozšiřovatele padělaných peněz.
(Rozh. ze dne 24. března 1920, Kr I 84/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství v Budějovicích do rozsudku krajského jako výjimečného soudu v Budějovicích ze dne 17. prosince 1919, jímž byl obžalovaný Markus W. uznán vinným zločinem dle § 1 zákona ze dne 22. května 1919, č. 269 sb. z. a n., avšak odsouzen za to jen dle § 1, odst. 3 cit. zákona z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost uplatňuje proti odsuzujícímu výroku pro zločin dle § 1 zákona ze dne 22. května 1919, č. 269 sb. z. a n. důvod zmatečnosti č. 11 § 281 tr. ř., vytýkajíc, že soud první instance při vyměření trestu vykročil z mezí sazby trestní, pokud jest sazba ta určena zvláštními okolnostmi přitěžujícími a polehčujícími, v zákoně jmenovitě uvedenými. První soud vzal totiž za prokázáno, že obžalovaný dopravil z Rakouska, tedy z ciziny, do území čs. republiky, nedorozuměv se s padělateli nebo osobami, jinak na padělání súčastněnými, padělané peníze, t. j. 124 kusů padělaných kolků na 20korunové bankovky, a 15 kusů padělaných kolků na l0korunové bankovky, při čemž mu bylo padělání kolků známo, a mimo to 3 stokorunové, 4 padesátikorunové, 193 dvacetikorunové a 7 desetikorunových neokolkováných bankovek, a to v úmyslu, by nalepením padělaných kolků na neokolkované bankovky padělky udal jako pravé peníze. Přes to, že u obžalovaného byl nalezen tak značný počet padělaných kolků a že rozsudek sám vyslovuje, že by byl obžalovaný, kdyby nebyl býval přistižen a zadržen, opatřil falšovanými kolky a uvedl do oběhu bankovky v úhrnném obnosu 2630 K, má první soud nesprávně za to, ze se padělání obžalovaného omezilo jen na málo falsifikátů nepatrné hodnoty, a to prý vzhledem k znehodnocení peněz — a vyměřil trest obžalovanému dle 3. odst. § 1 cit. zákona. Avšak dle znění § 1 cit. zák. nemůže býti nejmenší pochybnosti o tom, že použití nejnižší sazby trestní dle odstavce 3 jest odůvodněno jen tenkráte, bylo-li paděláno nebo dopraveno skutečně jen několik málo padělků v úhrnné menší ceně, nikoliv v případech, jako jest přítomný, kde již značný celkový počet padělků 139, i úhrnná cena jich 2630 K předem vylučují použití sazby nejmírnější, stanovené pro případy nepatrného rozsahu a nejméně nebezpečné. Ze znění odstavce 3. § 1 a ze srovnání samostatných trestních sazeb odstavce 1., 2. a 3. vychází na jevo, že při správném posouzení věci měl býti trest vyměřen dle základní sazby odstavce 1., stanovené pro případy, kde není ani zvláštních okolností přitěžujících, označených v odstavci 2., ani zvláštních okolností polehčujících, které uvádí odstavec 3. I když nelze souhlasiti s vývody zmateční stížnosti, že dle mírnější sazby odstavce 3. § 1 lze trestati pouze padělatele, nikoliv rozšiřovatele padělaných peněz, jako jest v daném případě obžalovaný, poněvadž by bylo nedůsledno trestati tohoto přísněji než onoho, a také ne s dalším míněním stížnosti, že dlužno obžalovanému přičísti i dovoz oněch neokolkovaných bankovek, k nimž neměl padělaných kolků, poněvadž není nijak zjištěno, že by byl býval s to, by je opatřil falšovanými kolky, a pouhý dovoz neokolkovaných bankovek není trestný, dlužno pokládati stížnost za odůvodněnou, pokud vytýká, že trest měl býti správně vyměřen dle sazby odstavce 1. § 1 cit. zák.

Citace:

Čís. 168. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 249-250.