NPD documents search: Sborník věd právních a státních, 1 (1901) - Die Deutsche Volkswirthschaft am Schlusse des 19. Jahrhunderts.

Čís. 289.

Pojem »nápadného nepoměru« ve smyslu § 2 čís. 1 cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. z. o lichvě jest relativní a dlužno tento znak spatřovati všude tam, kde rozdíl mezi hodnotou plnění a vzájemného plnění jest ve značném nepoměru k obyčejné, konkrétními poměry ospravedlněné hodnotě.
(Rozh. ze dne 25. října 1920, Kr I 318/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované do rozsudku krajského soudu v Liberci ze dne 23. března 1920, jímž byla uznána vinnou přečinem dle § 2 čís. 1 cís. nař. ze dne 12. října 1914 čís. 275 ř. z. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 9 a) § 281 tr. ř. uplatňuje obžalovaná, že za dnešních poměrů nelze tvrditi, že by úrok 6 K, jejž poskytnouti si dala na jeden týden za zapůjčených 50 K, byl v nápadném nepoměru k poskytnutému úvěru. Dlužno prý uvážiti, že dlužník nemohl jí dáti žádné jistoty a že risiko její se zápůjčkou spojené bylo krajně vysoké. Dlužník prý také obžalované zápůjčky nesplatil. Dovolávané zmatečnosti však tu není, naopak posoudil nalézací soud věc po stránce právní správně, shledal-li, že mezi tím, co obžalovaná dlužníku poskytla a tím, co od něho přijata, je nápadný nepoměr ve smyslu § 2 čís. 1 cís. nař. ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. z. Pojem nápadného nepoměru je relativní a dlužno takovýto nepoměr spatřovati všude tam, kde rozdíl mezi hodnotou plnění a vzájemného plnění je ve značném nepoměru k obyčejné, konkrétními poměry ospravedlněné hodnotě. V případě, o nějž jde, odpovídá oněch 6 K, jež si obžalovaná dala zaplatiti při poskytnutí jednotýdenní zápůjčky 50 K a pak při prodloužení jejím na druhý týden, 624 proc. zúročení kapitálovému. To je hospodářská výhoda, kterou označiti dlužno za přílišnou i když se přihlíží ku zcela mimořádným poměrům doby i k eventuelnímu nebezpečí ztráty zapůjčené a nezajištěné jistiny, poněvadž by obžalovaná při normálním, se zásadami slušnosti a mravnosti, jakož i se zákonitými předpisy slučitelném využitkování uvedené jistiny nemohla ani pomýšleti na tak enormní úroky. Vzhledem k tomu jest majetková hodnota toho, co dlužník obžalované poskytl a toho, co od ní obdržel, v takovém nepoměru, jejž se zdravými hospodářskými zásadami nelze absolutně srovnati a který právem označiti dlužno za »nápadný« ve smyslu citovaného zákonného ustanovení. Poněvadž pak nalézací soud zjišťuje a odůvodňuje a zmateční stížnost ani v odpor nebéře, že obžalovaná vykořistila tíseň dlužníka, válečného to invalidy, k těžším pracem nezpůsobilého, jenž hleděl si půjčkou u obžalované opatřiti nepatrný provozovací kapitál k nákupu a prodeji hadrů a odpadků, by si z docíleného výdělku zjednal potřebné živobytí pro sebe a svou nevěstu, je odsouzení obžalované právně bezvadným. Na věci nemůže ničeho měniti okolnost, že dlužník zapůjčené mu jistiny dle tvrzení stížnosti dosud nesplatil, poněvadž trestné jednání bylo dokonáno v okamžiku, kdy si obžalovaná poskytnouti dala ony přespřílišné majetkové výhody.

Citace:

Čís. 289. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 398-399.