NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 2

Čís. 66.

Do hlavní otázky o zločinu podílnictví na krádeži netřeba zvlášť pojati pachatelovu vědomost o původu věci z krádeže.
(Rozh. ze dne 12. července 1919, Kr I 215/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Františka S. do rozsudku zemského trestního soudu v Praze jako soudu porotního, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem účastenství na krádeži v §§ 185,186 písm. a, b, tr. z. naznačeným.
Důvody:
Neodůvodněna jest zmateční stížnost Františka S. opírající se o důvody v § 344 č. 6 a 11 tr. ř. Vytýká soudu, že porušil ustanovení § 318 tr. ř., poněvadž do skutkové podstaty zločinu v 10. hlavní otázce naznačeného nebyl pojat moment vědomosti jeho o věci ukradené, jak by toho bylo ustanovení § 185 v souvislosti s § 171 tr. z. vyžadovalo. Připustiti jest ovšem, že dotyčná vědomost pachatelova jest nutnou náležitostí skutkové podstaty dle § 185 tr. z. Než z předpisu § 318 tr. ř., že do otázky hlavní pojati jest veškeré zákonité známky trestního činu, nevyplývá, že by vědomost pachatelova o původu věcí z krádeže musila zvláště býti v otázce vytknuta. Otázka hlavní krýti se má ohledně zákonitých známek trestního činu se zněním zákona. Právě tak jako § 185 tr. z. neuznali potřebným náležitost stěžovatelem v otázce pohřešovanou do znění zákona zvláště pojati, spokojiv se všeobecným předpisem § 1 tr. z. ohledně zlého úmyslu, ku každému zločinu požadovaného, nebylo též třeba náležitost tu vytknouti též výslovně v hlavní otázce. Tento všeobecný zlý úmysl, zákonem jako známka zločinu dle § 185 tr. z. subinteligovaný, pojat jest do hlavní otázky obratem, je-li obžalovaný »vinen«, že se činnosti dle § 185 tr. z. dopustil. Slovo »vinen« znamená vinu po zákonu, která nezbytně podmíněna jest zlým úmyslem ve smyslu § 1 tr. z. V přítomném případě ostatně mohla by se zmateční stížnost tím ménč dovolávati tvrzeného nedostatku v hlavní otázce, ani porotci devíti hlasy přisvědčili též deváté dodatkové otázce, znějící v ten smysl: »bylo-li obžalovanému Františku S. z hodnoty věcí a z příběhu povědomo, že byla krádež spáchána takovým způsobem, který ji činí zločinem ...« Neboť, zjistili-li porotci devíti hlasy, že bylo obžalovanému též z hodnoty věcí a z příběhu povědomo, že byla krádež spáchána takovým způsobem, který ji činí zločinem, jest tím zjištěna též nezbytně okolnost, že obžalovaný vůbec byl si toho povědom, že předměty, jež na sebe převedl, ukryl a zašantročil, z krádeže zločinné pocházejí. Byla-li takto výrokem poroty zjištěna bezvadně skutková povaha zločinu dle § 185 tr. z., pak nelze ovšem, jak zmateční stížnost vytýká dle § 344 č. 11 tr. ř., uznati nesprávným výrok soudu, odsuzující stěžovatele dle ustanovení § 185 tr. z. Nemohli soud vyřknouti výrok viny pouze pro koupi věcí podezřelých, jelikož vůbec nedošlo k odpovědi na dotýčnou otázku eventuální, soudem dodatečně připuštěnou, následkem kladné odpovědi k hlavní otázce 10.

Citace:

Čís. 66. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 103-104.