Sjednání bursovních obchodů s cennými papíry podle usancí Pražské bursy.

1
Dr. Jan Fröhlich.
I. Pojem a druhy bursovních obchodů s cennými papíry.
1. Přihlížíme-li k zákonu ze dne 1. dubna 1875 č. 67 ř. z. o organisaci burs, zdá se nám definice bursovních obchodů s cennými papíry na první pohled zcela jednoduchá. Podle § 12 cit. zákona považovali bychom za takové obchody jednání uzavřená ve veřejné bursovní místnosti ve stanovené bursovní době o cenných papírech na burse znamenaných.
Podle § 12 cit. zák. vyznačuje se tedy bursovní obchod s cennými papíry třemi znaky: bursovní místností, bursovní dobou a bursovním předmětem, jímž jsou cenné papíry na burse znamenané.
Souhlasně s běžnou literaturou a praksí připojíme ještě další náležitost: obchod musí totiž býti uzavřen osobami k tomu oprávněnými.2
Ku podivu zabývá se však literatura při vyhranění pojmu bursovního obchodu výhradně jen těmito čtyřmi jeho znaky, aniž by přihlížela důkladněji k okolnosti, že bursovní obchod jest jednáním a co dlužno pod pojmem »jednání« rozuměti.
Tak na př. Staub-Pisko3 spokojuje se pouze znaky shora uvedenými a praví, že civilně-právní povaha obchodu jest nerozhodná. V praxi bursovní obchod prý ostatně sotva bude míti jinou formu, nežli formu koupě nebo prodeje, třeba že ve formě zastřené. (Poslední věta podle Grünhuta u Endemanna III.) Avšak civilně-právní povaha jednání není nerozhodná, neboť jednání na burse mohou býti nejrůznějšího druhu, aniž bychom mohli ještě mluviti o bursovním obchodu.
Především jest jasno, že se může jednati toliko o právní jednaní a ještě přesněji toliko o smlouvy. Není tedy bursovním obchodem na př. orerta nebo příkaz dohodčí daný nebo prohlášení o premii a jiná jednostranná právní jednaní a úkony.4 Avšak ani každá smlouva není ještě bursovním obchodem. Jistě na př. není bursovním obchodem smlouva o zprostředkování,5 stejné jsou vyloučeny na př. společenské smlouvy (na př. ujednaní o uzavření obchodu a metá) a jiné. Vždyť jsou myslitelny i smlouvy spediční6 nebo pojištěni proti kursovnímu risiku při slosování a pod. Mohl bych dáti i poněkud extravagantní příklad, že na př. osoby oprávněné v bursovní době a v bursovní místnosti zřídí smlouvu o věnu v papírech na burse znamenaných a je na první pohled zřejmo, že takovou smlouvu nelze subsumovati pod pojem bursovního obchodu, třebaže vykazuje veškeré jeho formální znaky.
Také pojem obchodu ve smyslu čl. 271 násl. obch. zák. by nedoléhal, ježto pojem tento jest jednak příliš široký (ne veškeré tyto obchody) a jednak úzký (i jiné obchody).
Jisto jest, že bursovními obchody s cennými papíry jsou veškeré t. zv. obchody usanční. Vzhledem k této skutečnosti můžeme pro svůj účel ponechati stranou otázku, zda i jiné obchody nežli usanční možno považovati za bursovní ve smyslu § 12 burs. zák. a jak dalece jsou v tom směru úchylky od usančních obchodů možné a přípustné.
2. Jako usanční dlužno považovati bursovní obchody, které jsou normovány v usancích Pražské bursy pro zboží a cenné papíry.
Podle § 45 lit. g) a lit. h) stanov Pražské bursy pro zboží a cenné papíry vydává bursovní komora řád k úpravě obchodu bursovního a stanoví pravidla pro obchod bursovní, dále stanoví zařízení pro uspořádání bursovních obchodů (likvidaci) a vydává o tom předpisy.
Nejdůležitějšími jsou pravidla (»podmínky«) pro obchod s cennými papíry, t. zv. usance. Bursovní řád, kterým by mělo býti blíže upraveno sjednávání obchodů, nebyl dosud bursovní komorou vydán a dlužno tudíž přihlížeti k předpisům zákonným, případně k ostatním normám, jež se těchto otázek dotýkají, jako ke stanovám bursy, k usancím atd. Toliko pro obchod v kulise byl vydán zvláštní kulisní řád, ve kterém způsob sjednání obchodů jest blíže vyznačen.
Pro vyřizování obchodů byl vydán t. zv. uspořádací řád a řád pro uspořádání obchodů lhůtních (ultimových).
Právní povaha usancí jest v literatuře velmi sporná, avšak pro náš úkol není třeba řešiti otázky, zda jde o smluvní formulář, o obyčejové právo, o zvyklosti, či o zvláštní právo autonomní, nýbrž stačí konstatovati, že usance jsou pro strany závazné, pokud výslovně nebyl ujednán opak.7 Ježto nám pak toliko běží o zjištění způsobu, jak podle usancí možno sjednávati obchody, můžeme ponechati stranou také otázku, zda a jak dalece vzhledem k dispositivní povaze usancí mohou strany sjednávati obchody též jiným způsobem.
3. Usanční obchody s cennými papíry možno rozděliti na různé skupiny s různých hledisk.
Tak na př. podle způsobu splnění těchto obchodů lze rozeznávati obchody přímé a obchody k uspořádání; podle doby splnění rozeznáváme obchody za hotové a obchody lhůtní a pod.
Právník snad nejlépe rozdělí obchody podle jejich právního obsahu na tři větší skupiny.
Převážnou převahu mají na burse koupě a prodeje, které označíme společným pojmem jako bursovní smlouvu trhovou.
Další skupinu tvoří pak obchody prémiové v různých variacích a třetí skupinou jsou t. zv. obchody stravné, jež se v podstatě liší od prvních dvou skupin jak svou právní povahou, tak i svým hospodářským účelem.
Ježto prémiové a stravné obchody tvoří jen nepatrný zlomek obcnodů na burse uzavřených, chci při svém dalším výkladu přihlížeti především k bursovní smlouvě trhové a ke konci se zmíniti stručně o obou ostatních skupinách.
Pro objasnění dlužno se však dříve ještě stručně zmíniti o osobách k bursovnímu obchodu oprávněných, o bursovním předmětu, bursovní místnosti a bursovní době.
4. Obchody smí na burse uzavírati toliko určité oprávněné osoby a toliko obchody takovými osobami uzavřené možno považovati za obchody bursovní.8
Podle § 5 bursovních stanov dlužno rozeznávati členy (§ 19), návštěvníky (§ 18) a zmocněnce. Jen tyto osoby jsou oprávněny sjednati bursovní obchod. Vyloučeni jsou tedy hosté (tudíž také novináři; § 10, odst. 2 stanov bursy). Pochybno je, zda zákon a stanovy bursy vytkly zvláštní pojem bursovní způsobilosti v ten smysl, že obchod uzavřený osobou bursovně nezpůsobilou, nemůže býti považován za obchod bursovní.
Podle správného mínění Staub-Piska 9 stačí však držba vstupenky na bursu a nerozhoduje, zda ji její majitel obdržel právem či neprávem (na př. lstivě ji vylákal).
5. Bursovním předmětem jsou ve smyslu §§ 9 a 12 burs. zák. a podle § 1, lit. a) stanov Pražské bursy cenné papíry znamenané v úředním kursovním listě.
Obchodovati s jinými cennými papíry jest zpravidla podle znění zákona a stanov Pražské bursy zakázáno. Takový obchod může býti stíhán podle ustanovení o pokoutních bursách (§ 1 burs. zák.). Přesto vyvinul se na Pražské burse značný obchod v papírech neznamenaných, t. zv. exotech. Tento obchod provozuje se před začátkem bursy, vyvinuly se zde již určité zvyklosti a zařízení se osvědčilo tak dobře, že jest vládou mlčky trpěno.
Podle druhu cenného papíru možno zpravidla ihned rozeznati, zda jde o obchod přímo anebo per arrangement (uspořádacím řízením) splnitelný.
U většiny papírů bylo totiž zavedeno zvláštní zařízení za účelem hladké likvidace všech obchodů t. zv. uspořádací řízení čili arrangement. Do arrangement spadají čsl. státní půjčky, priority St. E. G. a veškeré akcie.
Podstata tohoto uspořádání jest podobná jako při clearingu. Nejlépe snad vynikne jeho povaha, jestliže si vzpomeneme, jak podle pověsti clearing vznikl.
Říká se totiž, že poslíčkové londýnských bank vlastně na podstatu myšlenky přišli. Poslové musili po celém městě původně peníze a papíry roznášeti, zde dodati, tu zase inkasovati, takže s tím měli velké běhání. Přišli však na myšlenku, že věc se značně zjednoduší, jestliže denně se všichni v určitou hodinu na určitém místě sejdou a zde si navzájem hodnoty odevzdají, takže si tím ušetří všechny cesty, jež každý jednotlivý z nich musil konati.10 Myšlenka ta byla pak dále vybudována majiteli bankovních závodů a ukázalo se, že není třeba všechny hodnoty, tedy peníze a cenné papíry, skutečně dopravovati, neboť stačí, když každý zaplatí anebo převezme zůstatek v jeho prospěch resp. neprospěch zbývající, takže tímto způsobem celá manipulace provádí se prostřednictvím clearinghousu toliko účetně, což jest tím spíše možné, když všichni účastníci mají u clearingového místa, zde v Praze u Pražské súčtovací banky, svůj účet a své depot cenných papírů.
Z toho se podává především důsledek, že tyto obchody plní se efektivně, třebaže jen účtárensky prostřednictvím Pražské súčtovací banky. Naprosto dlužno zamítnouti názor ve starší literatuře se vyskytnuvší, že tu jde o obchody diferenční, ježto prý ve skutečnosti se plní mezi stranami jen diference. Diferenční obchody jsou na burse vůbec vyloučeny,11 diferenční námitka jest vyloučena § 13 burs. zákona a důsledkem toho musí býti všechny obchody plněny efektivně.
Nemůže býti pochybnosti o tom, že také pouhé účetní vypořádání obchodů a zejména tedy vypořádání per arrangement (tedy transcriptione, ev. compensatione) jest plněním efektivním. Při cenných papírech, které nespadají do arrangement, musí býti splněno přímo mezi stranami. Takové splnění může ovšem býti smluveno také při papírech, jež by jinak do uspořádacího řízení spadaly.
6. Bursovní místnost určuje bursovní komora (§ 5 stanov bursy).
Obchody musí býti sjednány zpravidla oběma stranami v bursovní místnosti. Vyloučeny jsou tudíž zásadně obchody sjednané písemně, telegraficky nebo telefonem, při kterých by se jedna strana nalézala mimo bursovní místnost. V bursovní místnosti rozeznáváme t. zv. šranka t. zv. kulisu.
Vstoupíme-li do místnosti Pražské bursy, vidíme ihned velkou ohradu ve formě elipsy: t. zv. šrank. Uvnitř ohrady jest místo určené výhradně pro sensály, kteří mají povinnost po celou dobu bursovní v tomto místě býti přítomni a nesmějí tudíž po celou bursovní dobu ohradu opustiti. Kolem ohrady jsou sedadla a stoly pro banky a bankovní domy. Ve šranku jest tedy obchod myšlen zásadně tak, že strany mimo ohradu se nalézající dávají příkazy sensálům, kteří jsou v ohradě. V kulise, která se na Pražské burse nalézá při levé postranní stěně od vchodu, jsou zvláštní místa a tabule pro každý jednotlivý papír, s kterým se obchoduje v kulise, tedy zvláštní místo pro Živno, pro Poldi, pro Škoda a pro Křižík. Zde se obchod děje zásadně jakousi licitací, tedy strany dostanou se zde do přímého styku.
7. Bursovní dobu stanoví rovněž bursovní komora ( § 3 burs. zák. — § § 12 a 45 с stanov pražské bursy).
Bursovní dny jsou zpravidla všechny všední dny.
Bursovní doba jest stanovena od 1/2 12. do 1/2 l., v sobotu od 1/2 12.—12. Začátek a konec bursovní doby ohlašuje se zazvoněním.
Pro pojem bursovního obchodu vyžaduje se, aby jak oferta, tak i akceptace stala se v době bursovní, ačkoliv, jak uvidíme, pro Pražskou bursu také toto pravidlo má jisté výjimky. II. Průběh obchodu v šranku a v kulise.
1. Přihlížíme-li k zákonu а k usancím, pak máme dojem, jakoby celý obchod ve šranku nebo převážná jeho část stala se toliko prostřednictvím sensála.
§ 7 burs. zákona stanovil přímo monopol pro sprostředkovatelskou činnost sensálů.12
Ve skutečnosti však sjednává se i ve šranku poměrně značný počet obchodů bez sensála, přihlížíme-li totiž k celkovému obratu uskutečněnému v hodnotách ve šranku obchodovaných. Důvod k tomu spočívá hlavně v tom, že si strany hledí pokud možno ušetřiti dohodné, které se sensálovi z každého uskutečněného obchodu platí. Důsledkem toho i v hodnotách obchodovaných ve šranku dochází velmi zhusta k tomu, že strany ujednávají obchod bezprostředně mezi sebou nebo prostřednictvím bursovního agenta.
Normální počátek obchodu ve šranku jest ten, že strany především již před bursou dávají sensálovi příkazy. Tyto příkazy musí býti dány bezpodmínečně do 11. hodiny dopolední.13 Tyto příkazy dávají se tedy mimo bursovní místnost a mimo bursovní dobu. Na základě těchto příkazů vypočte sensál do 1/2 12. první kurs. Sensál vstoupí ihned po zazvonění, tedy о 1/2 12. do ohrady a napíše první kurs na tabuli. Jestliže na základě došlých příkazů nemůže stanoviti kurs, napíše t. zv. taxaci (peníze, zboží).
Začne pak ihned další obchod. Sensál, jakmile obdrží další příkazy a zjistí, že na základě těchto příkazů může stanoviti další kurs, napíše na tabuli tento druhý, třetí kurs atd.
Čtvrt hodiny před ukončením bursy, tedy zpravidla ve 12 1/4, začne se s určením t. zv. závěrečného kursu. Poslední čtvrthodina slouží pak ještě k vyrovnání kursu, totiž sensál vyhledává a přijímá již jen takové příkazy, při kterých by se mohl »vyrovnati«, t. j. uskutečniti příkazy, jež by jinak vyříditi nemohl.
Do úředního kursovního listu dostanou se ovšem jen nejvyšší a nejnižší kurs během doby uskutečněný, jakož i závěrečný kurs, t. zv. notice. »Stanovení« tohoto kursu děje se v praxi prostě tak, že sensálové příslušnému úředníku pražské bursy nadiktují kursy svých papírů. Součinnost bursovní komory a bursovního komisaře, jak jsou stanoveny zákonem, mají spíše formální ráz a jistý morální význam.14
2. Obchod v kulise jest podstatně jiný.
V kulise obchoduje se akciemi, o kterých je jisto, že obchod je velmi plynulý a při kterých je tak velká nabídka a poptávka, že se sprostředkování obchodů pokládá celkem za zbytečné. Není třeba zpravidla vyhledávati kontrahenty a sjednávati pro ně obchody.
V kulise má také každý účastník právo voliti si smluvníka, t. zv. ruku,15 nemusí tudíž každou ruku přijmouti,16 kdežto ve šranku sensál t. zv. ruku příkazci zpravidla ani neoznamuje.
Obchodovati mohou strany ovšem zase buďto bezprostředně anebo také zde prostřednictvím sensála nebo agenta.
Zvláštní postavení v kulise má t. zv. kulisiér. Kulisiér je osoba (obyčejně bankovní firma), které přísluší správa a uspořádání kulisy, kdežto dozor a vyřizování sporných případů přísluší sensálovi, bursovní komorou k tomu ustanovenému.
Také kulisiérovi právě tak jako sensálovi musí strany nejpozději do 11 hodin dop. dáti své první příkazy, avšak na základě těchto příkazů nestanoví kulisiér hned první kurs jako sensál, nýbrž stanoví toliko odhadní kurs (taxaci), kterou na počátku bursy o 1/2 12. vyhlásí. Na základě toho začne pak licitace, při které strany nabízejí zboží nebo peníze a tím způsobem se umožní kulisiérovi, aby vyrovnal příkazy, které do 11 hodin obdržel. Jakmile má možnost vyrovnání příkazů, kulisiér ihned stanoví první kurs.
Po stanovení prvního kursu nastává na Pražské burse v kulise přestávka, během které kulisiér hlásí stranám provedení udělených příkazů.
Teprve po uplynutí této přestávky započne na vyzvání kulisiéra t. zv. volný obchod. Strany vyvolávají kursy a dohodnou se mezi sebou na sjednání obchodů. Také kulisiér zúčastní se tohoto obchodu pokud má nevyřízené příkazy.
Podobně jako ve šranku končí obchod v kulise při posledním zazvonění, při kterém kulisiér stanoví zase závěrečný úřední kurs, notici.
3. Obchody takto na burse uzavřené stvrzují si strany závěrečnými listy. Kulisní řád dokonce předepisuje, že strany musí si potvrditi navzájem obchody v kulise sjednané závěrečnými listy následujícího všedního dne, nejpozději čtvrt hodiny před zahájením bursy.
Výměna závěrečných listů má však pouze deklarativní význam. Platí zde čl. 317 obchod. zákona, takže pro sjednání bursovních obchodů není zásadně zvláštní forma předepsána.
Závěrečný list strany nebo sensála má tedy jen povahu důkazního prostředku.17 Není cenným papírem, zejména nikdy cenným papírem podle čl. 301 obch. zák.18 Jest tudíž také převod indosamentem vyloučen a stejně vyloučeno retenční právo (čl. 301, 313 obch. zák.).19
Písemná forma pro sjednání bursovních obchodů tedy předepsána není. Výjimka platí jen pro ujednání, jímž má býti vyloučen rozhodčí soud. (§72 stanov pražské bursy.20
Bursovní obchody s cennými papíry dlužno vždy považovati za smlouvy konsensuální.
Reální plnění na burse jest vyloučeno a zakázáno (§ 8 odst. 3 usancí).
(Pokračování.)

Předneseno v Právnické jednotě v Praze dne 26. března 1931.
Srov. rozh. AC1 2763 a j.
Čl. 271 § 32.
Skutečnost, že takový úkon nebo jednání jest úkonem nebo jednáním bursovním, není ovšem bez významu, zejm. při otázce aplikace burs. usancí.
Srov. Staub-Pisko čl. 271, § 28 i. f., rozh. GH 1902, č. 4.
Srov. pro plodinovou bursu rozh. Nejv. soudu z 18. 12. 1930, Rv 12026/29 (dosud neuveřejněné), které pokládá i spediční smlouvu za bursovní obchod, třebaže ušance o ní nepojednávají.
O právní povaze usancí srov. Dominik, Bursovní zvyklosti v časopisu pro právní a státní vědu 1924 a literaturu tam uvedenou; rozhodnutí č. 2139, 3240, 3658 a j. Sb. n. s., zejm. též rozh. cit. v pozn. předchozí.
ACl 2763.
Čl. 271 obch. zák.
Obst, Geld-, Bank- u. Börsenweeen, str. 112.
Velmi sporné. K pojmu diferenčních obchodů v naší judikatuře srov. č. 2402, 2427, 2650, 2692, 3536, 3754 a j. Sb. n. s.
Grünhut, u Endemanma III. str. 135 sl. S tímto monopolem nepočítá však již zákon o dani z obchodu cennými papíry. (Srov. nyní na př. § 2 zák. č. 85/1921 Sb. z. a n., čl. 4. vlád. nař. č. 143/1921.)
O jisté výjimce ohledně patronance viz níže sub III.
Způsob zde vylíčený platí pro losy a akcie; ukládací hodnoty obchodují se »k jednotnému kursu«, t. j. na základě všech příkazů v bursovní době došlých stanoví se toliko jeden kurs ke konci bursy.
Ruka = druhá smluvní strana a contr. pouhého zprostředkovatele (sensála, agenta). O významu podání ruky při sjednání obchodu zejm. v kulise viz níže sub III., 2.
Výjimku ohl. kulisiéra srov. níže.
Srov. rozh. č. 3407 Sb. n. s.
Staub-Pisko čl. 301, § 4, rozh. AC1 906.
Staub-Pisko čl. 313, § 6.
Mimobursovní obchody s cennými papíry nemohou ani výslovnou úmluvou býti podrobeny rozhodčímu soudu bursovnímu. Dochází tedy k zvláštnímu zjevu, že u obchodů se zbožím, které se na burse fakticky nekonají, může býti příslušnost rozhodčího soudu smluvena, při obchodech s cennými papíry, pokud jde o obchody mimobursovní (na př. exoty), pravomoc rozhodčího soudu bursovního se nepřipouští, ač de facto se těmito papíry na burse obchoduje.

Citace:

Dozvuky vraždy hajného Houžvičky v lese "Na Babě". Soudní síň. Illustrovaný týdenní zpravodaj vážných i veselých soudních případů. Praha: Vydavatel Ing. Josef Buchar, 1926, svazek/ročník 3, číslo/sešit 4, s. 45-47.