NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 311.

Předražování. Líh jest předmětem potřeby.
(Rozh. ze dne 18. prosince 1920, Kr II. 220/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrusovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku lichevního soudu při zemském soudě v Opavě ze dne 6. dubna, jímž byli obžalovaní uznáni vinnými přečinem dle § 11 čís. 4. zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n. — mimo jiné z těchto
důvodů:
S hlediska důvodu zmatečnosti dle č. 9 a) namítají především obě stížnosti, že líh není předmětem potřeby. Zmateční stížnost míní, že líh není předmětem potřeby proto, že jím hospodaří stát, který i jeho vývoz do ciziny nejen trpí, nýbrž i podporuje; dále proto, že nenáleží líh k požívatinám, a dovozuje, že by bylo zjevem blahodárným, kdyby ho cizina odebrala co nejvíce, poněvadž prý by tím aspoň jeho spotřeba v tuzemsku byla snížena. Stížnost spoluobžalovaného odůvodňuje své totožné stanovisko tím, že zákon o trestání válečné lichvy chrání jen ony předměty, které slouží nutné výživě neb ošacení lidí, čili uhájení existence, tedy potřebám všeobecně nutným, a to jen předměty takové, kterých je nedostatek, nikoli tedy každý předmět lidské potřeby. Stát prý tím, že na líh ukládá vysokou daň, sám dává na jevo, že považuje líh za předmět luxusní. Lihu prý bylo na Opavsku, kde čin byl spáchán, dostatek. Pokud se obě stížnosti snaží dovoditi, že líh není předmětem potřeby pro škodlivé následky, s nimiž jeho upotřebení, totiž požívání alkoholických nápojů, z něho připravovaných, jest spojeno, užívá-li se ho měrou nezřízenou, nemá námitka významu, neboť škodlivé účinky jsou možný i u jiných věcí, o jichž povaze jako předmětů potřeby nemůže býti pochybnosti již proto, že slouží jako velmi důležité potraviny, jak jest tomu na př. u kávy a čaje. Lihu zejména pak nelze odpírati povahy předmětu potřeby, neboť se ho ve značné míře upotřebuje také k účelům vědeckým a zejména v průmyslu, k výrobě předmětů nesporně užitečných i potřebných. Ostatně rozsudek nezjišťuje, že líh, o který jde v tomto případě, byl určen k přípravě alkoholických nápojů. Stejně bezpodstatnou je i námitka, že líh není předmětem potřeby, všeobecně nutné. Stačiť, že ho upotřebuje značná část obyvatelstva a že jest vzhledem k zvyklostem a osobním náhledům potřebou určitých vrstev obyvatelstva. Že není líh předmětem výživy a vůbec potřeby nutné, jest rovněž lhostejno, neboť zákon o trestání válečné lichvy vztahuje se, jak patrno z definice § 1, na předměty potřeby, nikoli tedy jen na předměty potřeby nezbytné čili nutné. Oproti námitce, že zákon chrání pouze takové předměty, jichž jest nedostatek, líhu však že byl na Opavsku dostatek, sluší poukázati k tomu, že rozhodovací důvody rozsudku zdůrazňují a tedy výslovně zjišťuji nedostatek líhu jako pohnutku jednání obou obžalovaných, námitka je vsak i právně bezpodstatná, neboť předmětem ochrany dle zákona o trestání válečné lichvy jsou zásadně všechny předměty potřeby bez ohledu na jich nedostatek či dostatek, který ostatně bývá zpravidla místně ohraničený a časově přechodný, takže by se jím odpověď na otázku, zda jde o předmět potřeby, ani říditi nemohla. Proč by však měla býti pojetí lihu za předmět potřeby na překážku okolnost, že jím hospodaří stát, nebo, že trpí a podporuje jeho vývoz do ciziny a že naň konečně ukládá daň, je nepochopitelno, uváží-li se, že takovým opatřením státní správy podléhají také jiné předměty, sloužící mnohdy právě nejdůležitějším životním potřebám lidí, jako je tomu na př. při obilí a bramborech, které jsou státem zabaveny a hospodaření jimi vyhrazeno státu, při uhlí a cukru, jichž vývoz do ciziny stát podporuje a na něž konečně i daně ukládá, aniž by jeden či druhý z těchto zjevů zavdával příčiny k důvodným pochybnostem o povaze věcí oněch jako předmětů potřeby.

Citace:

Čís. 311. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 429-430.