NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 13.

Předřažování (cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z.). — Jak posuzovati přiměřenost cen u výrobků drobných zemědělských podniků?
— Vysokými cenami tržními nelze o sobě přemrštěnost ceny ospravedlniti.
(Rozh. ze dne 22. února 1919, Kr I 27/18.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Plzni, jímž byl obžalovaný uznán vinným přestupkem předražování dle § 20 čís. 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z.
Důvody:
Soud nalézací přiznává obžalovanému cenu 32 K 50 h za 1 kg živé váhy selat, jím prodaných, a dochází tak k odsouzení obžalovaného, jenž prodal selata průměrně po 43 K 22 h za 1 kg živé váhy. Soud vychází při tom z posudku znalců, kteří uznali ceny, obžalovaným požadované, za velice vyhnané a, vzavše zřetel k risiku při chovu selat, uznali 32 K 50 h za 1 kg živé váhy za cenu přiměřenou. Obžalovaný obrací se ve zmateční stížnosti proti rozsudku především ve směru subjektivním tvrdě, že nebylo v době činu úředně stanoveno, za jakou cenu mají býti prodávána selata k chovu, že tedy byl nucen poptávati se po prodejní ceně takových selat a že, zvěděv, že běžná trhová cena činí 1200 až 1320 K za 1 pár selat, neměl v úmyslu požadovati cenu přemrštěnou, když požádal jen 3500 K za 3 páry selat, tudiž méně, než činila nejmenší běžná cena trhová. Z téhož důvodu není prý tu skutkové podstaty dle § 20 cís. nař. ani po stránce objektivní. Stížnost zmateční je naprosto bezdůvodná. Dlužno předeslati, že dle obecně uznávané nauky a stálé praxe pro vyšetření otázky, byla-li cena v tom kterém případě za předmět obecné spotřeby požadovaná zjevně přemrštěnou, vycházeti dlužno od nákladů nabývacích resp. výrobních, k nimž sluší pak přičísti poměrnou část nákladů na režii. Součet těchto částek smí býti bez kolise se zákonem zvýšen jen o zisk slušný, t. j. hospodářsky odůvodněný. Co nad to je, znamenalo by zisk nadměrný a úmyslné jeho dosahování, byl-li by takovým zřejmě, za využití mimořádných poměrů způsobených válkou představuje skutkovou podstatu stíhanou zákazem § 20 cit. nař. Při produkci zemědělské, zvláště v podnicích drobných, jež nebilancují a nepracují na podkladě přesného vyúčtování nákladů výrobních, setkává se arciť přesné stanovení nákladů těch a ostatních podkladů pro určení přiměřených cen za výrobky zemědělské s jistými obtížemi. Přes to nelze se ani zde uchýliti od zásady vytčené a možno jen pro praxi připustiti jistou modifikaci methody zjišťovací v tom smyslu, že za základ bráti možno ceny mírové, v nichž hospodáři docházeli úhrady veškerých složek, ze kterých skládala se cena, kterou za míru musili požadovati, by hospodaření se jim vyplácelo, načež pak dbáti dlužno dle možnosti číselného, jinak aspoň přibližného zjištění, oč, resp. v jakém poměru jednotlivé ony položky passivní došly za války svého zvýšení. Takto-li se postupuje i v případě přítomném, stačí k ospravedlnění rozsudku naříkaného zplna jeho zjištění, že obžalovaný dobře si byl vědom, že v roce 1917 prodáván byl pár takových podsvinčat, jaká on prodal, po 140 K a že obžalovaný nebyl s to, aby výši požadované jím ceny 1200 K za pár selat ospravedlnil svými od té doby zvýšenými výrobními náklady. Právem v tomto bodě poukazuje rozsudek k tomu, že nejdražší dnes položka v rozpočtu hospodářově, mzda a výživa čeledi, v tomto případě vůbec odpadá; požadoval-li tedy obžalovaný, řídě se běžnými cenami tržními, za 1 pár selat, jaká stála v roce 1917 140 K, v roce 1918 skoro devětkráte tolik, je hospodářská neodůvodněnost zisku z této prodejní ceny plynoucího a tím přemrštěnost požadované ceny tak zřejmá, že netřeba o tom ztráceti slov. Poněvadž pak obžalovaný dle zjištění rozsudku byl si přemrštěnosti požadované ceny vědom a stanovil ji, by využitkoval mimořádných poměrů válkou vyvolaných, je zmateční stížnost v každém směru bezdůvodná. Jen pro úplnost právního obrazu budiž tedy ještě poukázáno k tomu, že, jak shora již dovoženo, ceny na trhu běžné pro otázku oprávněnosti ceny v tom kterém případě požadované zhola jsou bez významu a že tedy také po stránce subjektivní bylo lhostejno, nehledal-li snad obžalovaný zisku nadměrného, nýbrž jen se řídil cenami obecně požadovanými; bylť by tím uplatňován jen omyl právní, jakým dle § 3 tr. zák. nikdo nemůže se hájiti.

Citace:

Čís. 13. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 27-28.