NPD documents search: Zprávy Právnické jednoty moravské, 25 (1916) - Disciplinární senáty pro soudcovské úředníky nejsou oprávněny přezkoumávati rozsudky trestních soudů ani po stránce skutkové, ani po stránce právní.

Denník.

Disciplinární senáty pro soudcovské úředníky nejsou oprávněny přezkoumávati rozsudky trestních soudů ani po stránce skutkové, ani po stránce právní.

Soudcovský úředník X. uznán byl rozsudkem okr. soudu v Y. vinným přestupkem §. 487. tr. z. a čl. V. zák. ze dne 17. prosince 1862 č. 8 ř. z. z r. 1863, jehož se dopustil jistým výrokem c. a k. rak.-uh. vojska se týkajícím.
Odvolací soud odvolání jeho nevyhověl a generální prokuratura odmítla návrh jeho, by vznesena byla zmateční stížnost pro porušení zákona.
Disciplinární senát vrchního z. soudu vzal při posouzení viny tohoto soudce tento pravoplatný rozsudek trestního soudce za základ.
Proti tomu směřovalo hlavně odvolání X-ovo, než disciplinární senát nejv. soudu nálezem ze dne 25. února 1916, č. j. Ds II 10/15, stanovisko ono schválil, což stalo se podstatně z těchto důvodů:
Dle §. 33. zák. ze dne 21. května 1868, č. 46 ř. z. o disciplinárním řízení nad soudcovskými úředníky jest povinností soudu disciplinárního oznámiti věc soudu trestnímu, shledá-li, že porušení povinnosti s. úředníku za vinu kladené jest trestným dle zákona trestního, a nemá, pokud trestní řízení trvá, nastati vyšetřování disciplinární. Dle odstavce 3. onoho §. 33. jest zase trestní sond povinen, nejen v případě tomto, nýbrž v každém, kde zahájeno bylo proti soud. úředníku řízení pro čin dle zákona trestního trestný, po pravomoci svého rozhodnutí postoupiti spisy příslušnému soudu disciplinárnímu. Z toho, jakož i z následujícího §. 34., který stanoví, že soud disciplinární za předpokladu tam uvedeného má vysloviti propuštění ze služby bez dalšího řízení, plyne zcela jasně, že soudu disciplinárnímu nepřísluší nikterak, aby rozsudek příslušného soudu trestního přezkoumal ve směru tom, zdali odsouzený skutku, jehož trestnost byla vyslovena, vskutku se dopustil, a byl-li jím zákon trestní porušen a v jakém směru byl porušen. Disciplinární řízení, které se zahajuje v případech každého jiného odsouzení soudem trestním dle §. 35. cit. zák., má tudíž pouze za účel zkoumati, zdali v činu odsouzeného spočívá také porušení oněch jemu jako soudci uložených zvláštních povinností, v jakém směru toto porušení shledati jest a zdaliž v činu spatřovati jest právě porušení povinnosti služební, které se pak třídí na pouhý poklesek pořádkový neb na provinění služební.
Připojuji k tomu významná slova slovutného učence v oboru práva trestního a mezinárodního prof. Liszta o závaznosti rozsudků soudů trestních pro právo soukromé v původním znění: »...Sie sind eben der Ausdruck der materiellen VVahrheit, insoweit dieselbe überhaupt durch Menschen nach den Gesetzen des Staates gefunden werden kann. Ist die Wahrheit einer Tatsache einmal zweifellos dargetan, daß sich die Staatsgewalt nicht scheut, auf Grundlage derselben lebenslängliche Entziehung der Freiheit auszusprechen oder gar das Richtschwert in die Hand zu nehmen, dann kann man ohne Bedenken auch Privatrechte auf derselben Grundlage regeln. Es wäre Verschwendung edler und kostbarer Arbeitskraft, es würde die Strafgerichte um ihr Ansehen und ihre Wirksamkeit bringen, wenn man dem Zivilrichter die Überprüfung solcher in den strafger. Urteilen bereits festgestellten Tatsachen zugestehen wollte...« Flieder.

Citace:

FLIEDER, Karel. Disciplinární senáty pro soudcovské úředníky nejsou oprávněny přezkoumávati rozsudky trestních soudů ani po stránce skutkové, ani po stránce právní.. Zprávy Právnické Jednoty moravské v Brně. Brno: Nákladem Právnické jednoty moravské , 1916, svazek/ročník 25, číslo/sešit 2, s. 120-121.