NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 214.

Ustanovení § 32, čís. 2 min. nařízení ze dne 26. května 1917, čís. 235 ř. z. podléhá též bezprávné zcizení i sebe menšího množství zabavených zásob, při čemž jest lhostejno, zda zcizeno bylo obilí, jež hospodář jako samozásobitel byl ušetřil.
(Rozh. ze dne 19. června 1920, Kr I 269/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Františka J. do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudu v Praze ze dne 11. února 1920, jímž byl uznán vinným přečinem dle § 20 č. 2 a) cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z. a přestupkem dle § 32 č. 2 min. nař. z 26. května 1917 čís. 235 ř. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Neodůvodněnou jest zmateční stížnost, pokud, odporujíc z důvodu zmatečnosti dle § 281 čís. 9 a) tr. ř. výroku odsuzujícímu obžalovaného pro přestupek dle § 32 čís. 2 min. nařízení ze dne 26. května 1917, čís. 235 ř. z., zdůrazňuje tu okolnost, že se jedná o nepatrné množství mouky, zbylého obžalovanému z jeho vlastního obilí po odvedení kontingentu. Podotknuto budiž, že jde v tomto případě o mouku ze sklizně roku 1918, nespadající pod ustanovení vládního nařízení ze dne 17. června 1919 čís. 354 sb. z. a n., pokud se týče ze dne 23. března 1920 čís. 169 sb. z. a n. Nehledíc k tomu, že rozsudek nezjišťuje, že by se opravdu jednalo o obilí, zbylé obžalovanému po odvedení kontingentu, je dle ustanovení § 32 citovaného min. nařízení množství obilí neb mlýnských výrobků, ohledně něhož čin byl spáchán, pro posouzení otázky, jde-li o trestný čin dle tohoto paragrafu, bezvýznamné, podléhá mu tedy zejména také bezprávné zcizení i sebe menšího množství zabavených zásob. Nepřípadně dovozuje zmateční stížnost domnělou správnost svého stanoviska z té okolnosti, že min. nařízení mluví v § 32 o »zásobách«; vždyť výraz ten značí jakékoli množství předmětů, k disposici jsoucích, bez ohledu na jeho velikost a nesvědčí sám o sobě pro správnost názoru, z něho zmateční stížností nepřímo odvozovaného, jakoby jím míněno bylo pouze množství značnější. Lhostejno je také, zda ten, kdo zásoby takové zcizuje, již své dodávací povinnosti byl zadost učinil čili nic, a zda se jedná o zásoby, ponechané mu dle zákona, jak se vyjadřuje zmateční stížnost, k volné disposici, správně řečeno: o zásoby, ponechané jemu ve smyslu § 3 cit. min. nařízení jako samozásobiteli. Byloť u provádění zásady, dle níž právo disponovati obilím, na území státu sklizeným a mlýnskými výrobky, z něho získanými, vyhraženo je státu, § 1 cit. min. nař. veškeré obilí domácí sklizně prohlášeno za zabavené ve prospěch státu okamžikem, kdy se oddělí od orné půdy, s tou působností, že předměty dle § 2 zabavené nesmějí se ani zpracovati, spotřebovati, skrmiti ani dobrovolně nebo nuceně zciziti, pokud v dotyčném nařízení nebo zvláštními předpisy nejsou vydána nařízení jiná, a je dle § 6 držitel zabavených věcí povinen nabídnouti je a prodati obilnímu ústavu nebo jeho zmocněncům za stanovenou přejímací cenu, pokud mu nemají zůstati podle dotčeného nařízení nebo zvláštních předpisů podle něho vydaných. Důsledek, plynoucí z těchto ustanovení, že samozásobitelé i množství, ušetřené z obilí, jim dle § 3 k vlastní spotřebě, ke krmení a pro osev vyhraženého, jsou povinni odváděti obilnímu ústavu, vysloven byl zvláště článkem III. min. nařízení ze dne 17. června 1918, čís. 216 ř. z. a byla tím znova potvrzena zásada, že obilí a mlýnské výrobky nemohou se státi předmětem dovolené soukromé disposice ani v případě, zbyly-li držiteli následkem úsporného způsobu spotřeby. I ušetřené takto množství obilí a mlýnských výrobků zůstává zabaveným a neoprávněné zcizení jeho spadá pod ustanovení § 32 č. 2 min. nař.

Citace:

Čís. 214. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 307-308.