NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 278.

Pro řízení dle§ 493 tr. z. stačí úplně, že v závadných projevech jest ztělesněna objektivní povaha trestních činů, při čemž nezáleží na tom, jde-li o zprávu původní či reprodukci z listu jiného a jsou-li tu skutečnosti, jimiž mohl by se soud zabývati pouze v řízení subjektivním.
(Rozh. ze dne 9. října 1920, Kr I 693/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona takto právem: Nálezem krajského jakožto tiskového soudu v Chebu ze dne 13. ledna 1920 a usnesením vrchního zemského soudu v Praze ze dne 16. ledna 1920 byl porušen zákon v § 493 tr. ř.
Důvody:
V čís. 6 periodického tiskopisu »Egerer Zeitung« ze dne 9. ledna 1920 byl na straně prvé, ve sloupci 3. otisknut článek nadepsaný »Politische Rundschau«, jenž obsahuje zejména tuto stať: »...Slovenské mužstvo pěších pluků č. 47 a 34 vztáhlo ruku na své české důstojníky. Slovenské pluky jsou téměř vesměs nespolehlivé a musí býti z demarkační čáry odstraněny a nahraženy Čechy. Zpráva »Neuer Züricher Nachrichten« uvádí různé poklesky slovenských pluků proti kázni a dochází k závěru, že provedení nynějšího systemu v republice je nepochybně nebezpečným a že ozbrojená vzpoura na Slovensku není nemožnou.« Státní zastupitelství v Chebu nařídilo zabavení zmíněného tiskopisu pro uvedenou stať, v níž spatřovalo skutkovou povahu přečinů dle §§ 308, 310, odst. 2 tr. z. a čl. IV. a V. zák. ze dne 17. prosince 1862 čís. 8 ř. z. z roku 1863 a § 488 tr. z., totiž rozšiřování klamné, pro veřejnou bezpečnost znepokojující pověsti, bez dostatečných důvodů, považovati ji za pravdivou, dále pokus pobuřovati jiné tupením, nepravdivými údaji a překrucováním skutečností k opovrhování samostatnými oddíly vojenskými, a konečně křivé obviňování samostatných oddílů vojenských — vyjevováním smyšlených a převrácených skutků — z určitého činu nepočestného a nemravného, který by je mohl v obecném mínění uvésti v opovržení nebo snížiti. Krajský jakožto tiskový soud v Chebu zrušil však nálezem ze dne 13. ledna 1920 nařízené zabavení zmíněného tiskopisu v úvaze, že závadné místo nezakládá skutkové podstaty nějakého přestupku zákona, jenž v tomto řízení by se měl stihati, poněvadž prý dotyčný článek reprodukuje pouze zprávu, obsaženou v jiném tiskopise, ježto prý úmysl urážlivý není ze znění zprávy patrný a poněvadž konečně schází v tomto řízení možnost zjistiti, spočívá-li zpráva na pravdě či nikoli. Na stížnost státního zastupitelství proti tomuto nálezu potvrdil vrchní zemský soud v Praze usnesením ze dne 16. ledna 1920 v odpor vzatý nález krajského soudu v Chebu z jeho důvodů. Obě usnesení porušují však zákon potud, pokud v dotyčném článku nebyla, hledíc k § 493 tr. ř., shledána objektivní skutková podstata přečinu dle čl. V. zákona ze dne 17. prosince 1862 čís. 8 ř. z. z roku 1863 v souvislosti s §§ 487 a 488 tr. z. Neboť tvrzení, že slovenské mužstvo shora jmenovaných dvou pluků nakládalo zle se svými českými důstojníky, že slovenské pluky jsou téměř šmahem nespolehlivé a že ozbrojené povstání na Slovensku není nemožné, zakládá v objektivním ohledu nesporně skutkovou povahu urážky slovenských vojenských oddílů dle naznačených míst zákona. Obviňujíť se prvním tvrzením jmenované dva pluky slovenské z těžkého vojenského zločinu vzpoury dle §§ 159 a násl., pokud se týče zločinu podle § 147 voj. tr. z., kteréžto obvinění opodstatňuje po objektivní stránce skutkovou povahu urážky na cti dle § 487 tr. z. Druhými pak dvěma tvrzeními je vysloveno obvinění slovenských pluků z nedostatku kázně, jež jest nejpodstatnější podmínkou zdárné působnosti vojska, a z možnosti porušení nejzákladnějších přísahou stvrzených povinností povolání a stavu vojenského, zejména věrnosti vůči vlastnímu státu, tudíž obvinění z určitých činů nepočestných a nemravných, které jsou s to, by dotyčné pluky v obecném mínění v opovržení uvedly neb snížily. Údaje tyto naplňují objektivně skutkovou povahu urážky na cti ve smyslu § 488 tr. z. Pro řízení dle § 493 tr. ř. stačí úplně, že v závadných projevech je ztělesněna objektivní povaha uvedených trestních činů, tedy obvinění ze zločinu (§ 487 tr. z.) a obvinění z určitých nepočestných neb nemravných činů (§ 488 tr. z.) a nezáleží při posuzování obsahu inkrimovaného článku na tom, jde-li o zprávu původní či reprodukci z listu jiného, vyplývá-li ze znění zprávy úmysl urážlivý a je-li tu neb schází-li možnost, by se zjistilo, spočívá-li zpráva na pravdě, poněvadž těmito otázkami mohl by se zabývati soud jen v řízení subjektivním. V případě tomto jest dotčen také veřejný zájem v § 493 tr. ř. předpokládaný, neboť tvrzeními ve zmíněném článku obsaženými tupí se samostatné oddíly čs. vojska a uvádí se mravní a vojenské hodnoty jejich v pochybnost. Oba nižší soudy vycházely proto při svých nálezech z nesprávného výkladu § 493 tr. ř. a porušily takto zákon v dotyčných jeho ustanoveních.

Citace:

Čís. 278. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 385-387.