NPD documents search: Váž. civ., 20 (1938)

Čís. 292.

Nálezem ve smyslu § 244, pokud se týče § 314 odstavec třetí tr. ř. jest pouze nález vrchního zemského soudu o námitkách proti obžalovacímu spisu, nikoli též usnesení radní komory, pokud se týče vrchního zemského soudu (§ 114 tr. ř.) o vyloučení některé ze souvisejících trestních věcí ze společného řízení.
Přítomnost menšího počtu než 30 porotců (§ 306 tr. ř.) není důvodem zmatečnosti, nestalo-li se přes to, šetříc práva odmítacího, obsazení lavice porotců nemožným.
(Rozh. ze dne 26. října 1920, Kr I 737/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl dle § 4 čís. 2 zákona ze dne 31. prosince 1877 čís. 3 ř. z. na rok 1878 již v zasedání neveřejném zmateční stížnost Jindřicha K. a Antonína P. do rozsudku krajského jakožto porotního soudu v Plzni ze dne 26. července 1920, jímž uznáni byli vinnými zločinem krádeže dle §§ 171, 173, 174 II. a, c, 179 tr. z.
Důvody:
Dle § 314 tr. ř. (ve stížnosti rovněž uváděný § 244 tr. ř. nepřichází tu v počet, poněvadž jde o případ porotní) má arci předseda po přísaze porotců a vyvolání svědků a znalců pod sankcí zmatečnosti dáti přečísti spis obžalovací a také případný nález, dle něhož odpadá některý bod obžaloby. Odpadnouti může některý bod obžaloby pouze nálezem vrchního sondu zemského ve smyslu § 213 odst. 1 a 2 tr. ř. o podaných námitkách proti spisu obžalovacímu. Pouze tento nález může býti tedy míněn svrchu zmíněným předpisem § 314 tr. ř. V případě přítomném námitky proti spisu obžalovacímu nikým z obžalovaných podány nebyly a nedošlo proto ani k nálezu, o jakém, shora byla řeč, nemohl tedy ani nález takový býti při hlavním přelíčení porotním přečten a nedostává se proto podmínek pro uplatňování důvodu zmatečnosti rozsudku dle čís. 4 § 344 tr. ř. Stížnost zmateční arci má za to, že tento důvod zmatečnosti rozsudku vznikl tím, že nebylo při hlavním přelíčení porot ním přečteno usnesení radní komory krajského soudu v Plzni ze dne 9. července 1920, jímž z důvodu § 57 tr. ř. a vzhledem na § 91 tr. ř. vyloučena byla ze společného trestního řízení trestní věc Františky P. pro zločin podílnictví na krádeži dle §§ 185, 186 a, b tr. z. za tím účelem, by byla svého času samostatně projednána před senátem krajského soudu v Plzni. Než z toho, co již shora bylo pověděno, plyne, že předpis § 314 tr. ř. nevztahuje se na usnesení radní komory pokud se týče rozhodnutí vrchního soudu zemského ve smyslu § 114 tr. ř. (k jakémuž v případě přítomném rovněž nedošlo) o vyloučení jednotlivých trestných činů nebo jednotlivých obviněných z řízení společného, a to již proto, že pouhým takovým vyloučením žádný z bodů obžaloby neodpadá. Zmíněné usnesení radní komory se nadto obžalovaných K. a P. vůbec netýkalo, takže, třeba by § 314 citován byl v § 344 čís. 4 tr. ř., nemohli by tito obžalovaní uplatňovati zmatečnost rozsudku dle tohoto zákonného ustanovení podle předposledního odstavce § 344 tr. ř. ani, kdyby tu nebylo shora dovoděného právního omylu na straně stížnosti.
Dle předpisu §§ 306 a 307 tr. ř., jež dle § 344 čís. 4 tr. ř. jsou chráněny sankcí zmatečnosti rozsudku, vyžaduje se arci přítomnost třiceti porotců vůbec, pokud se týče dvacetičtyř porotců nevyloučených, by mohlo býti přikročeno k dotazům, v § 306 nařízenými, pokud se týče k obsazení lavice porotců. Než, žádá-li zákon většího počtu přítomných porotců, nežli nevyhnutelně třeba k obsazení lavice porotců, je důvodem toho jen možnost, že by následkem vyloučení jednotlivých porotců z příčin, v § 306 pod čís. 1 — 4 uvedených, nebylo lze dosíci počtu, vyžadovaného k obsazení lavice porotců. Odpadne-li v konkrétním případě tento důvod, poněvadž z porotců, přítomných v počtu menším než 30, není po zákonu vyloučeno tolik, by obsaditelnost lavice ve smyslu § 307 stala se nemožnou, pozbývá příkaz § 306 své absolutní závaznosti. To patrno z předpisu § 307 tr. ř., dle něhož se k obsazení lavice porotců vyžaduje přítomnost 24 nevyloučených porotců. Než i z tohoto předpisu připouští zákon výjimku pro případ, že ti, jimž přísluší právo porotce odmítati (dle § 308 tr. ř. obžalobce a obžalovaný) výslovně prohlásí, že jsou srozuměni, by lavice porotců obsazena byla i za přítomnosti menšího (než 24) počtu porotců. V případě souhlasu takového arci již nemůže býti řeči o zmatečnosti rozsudku podle § 344 čís. 4 (ad §§ 306, 307) tr. ř. proto, že při zahájení hlavního porotního přelíčení, pokud se týče při obsazování lavice porotců nebyl přítomen zákonem předepsaný počet porotců. Tu pak je v protokole o hlavním porotním přelíčení konstatováno, že, poněvadž se dostavilo a přítomno bylo 23 hlavních porotců, tázal se předseda přelíčení veřejného obžalobce a obžalovaných, zda není námitek, by z tohoto počtu vylosováno bylo 12 porotců, a že námitky podány nebyly. Nelze tudíž rozumně pochybovati o tom, že tak splněna byla podmínka, na niž pomýšleno v § 307 odst. 2 tr. ř., což ostatně stížnost ani nepopírá. Není proto stížnost zmateční ani v tomto směru opodstatněna.

Citace:

Čís. 292. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 401-402.