Lukas (Dr. Josef), Die rechtliche Stellung des Parlaments in der Gesetzgebung Österreichs und der constitutionellen Monarchien des deutschen Reiches. V Štýrském Hradci, 1901, str. 243.
Účelem obsáhlého spisu tohoto jest, dokázati, že v konstituční monarchii jednak vladař, jednak zastupitelstvo lidu jsou dva úplně rovnoprávné faktory, za jichžto spolupůsobení zákony k místu přicházejí. Za touto příčinou probírá spisovatel kriticky náhledy jednotlivých spisovatelů o předmětu dotčeném; zvláště důkladným pak jest ocenění, jehož se dostává panující nyní doktrině, která rozeznává mezi určením obsahu zákona s jedné a vydáním rozkazu zákonného s druhé strany, vindikujíc toto výhradně vladaři, kdežto ono jest výsledkem dohody mezi vladařem a zastupitelstvem lidu. Jednotlivé důvody, ve prospěch převahy vladařovy při konání funkcí zákonodárných uváděné (že zákonodárné sbory teprv později z volného usnesení se vladařova k spolupůsobení byly povolány, že co do času jest vladařova akce poslední, že vladař má aspoň z pravidla úplnou volnost co do publikace schváleného zákona a jiné), snaží se sám spisovatel dle možnosti vyvrátiti, při čemž však po našem soudě zapomněl na námitku nejdůležitější, totiž na to, že v jistých případech má vladař právo, vydávati t. zv. nařízení z nouze (u nás dle známého § 14.) a že ústavy z pravidla ani nevytýkají přesných hranic mezi funkcí zákonodárnou a výkonnou, což bychom sobě naprosto nemohli vysvětliti, kdyby názor spisovatelův byl správným. Též zdá se nám, že při této práci problému obyčejového práva věnováno bylo mnohem méně pozornosti, než jaké by vyžadoval úzký vztah této otázky k předmětu spisu.
Studium spisu, který bez podstatné škody mohl býti redukován na jednu desítinu objemu svého, zanechalo nám dojem, že se tu jedná pouze o spor slovní, nikoliv o skutečný problem státoprávní. Ze z pravidla zákon může přijíti k místu toliko za spolupůsobení obou faktorů svrchu zmíněných, není nikým popřeno, a zdá se býti celkem lhostejno, cení-li někdo funkce toho neb onoho z nich výše než funkce druhého. Skutečně také neodvozuje pan spisovatel z theorie své nižádných důsledností praktických.
Pražák.