Č. 3426

Právo horní. — Závodní výbory: K otázce, zda při určitém podniku jest zříditi závodní radu podle zák. č. 144/1920 anebo závodní výbor podle zák. č. 330/1921?
(Nález ze dne 31. března 1924 č. 5543).
Věc: Revírní rada pro revírní báňský okres Karlovy Vary ve Falknově (adv. Dr. Meissner z Prahy) proti báňskému hejtmanství v Praze (báňský rada Dr. Frt. Kňourek — za zúčastněnou stranu adv. Dr. Mořic Aron z Prahy) o zrušení závodní rady.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Výnosem ze 7. září 1920 nařídil báňský revírní úřad v Karlových Varech, že se má pro elektrárnu v N., kteráž jest vlastnictvím Duchcovsko-podmokelské dráhy a jest postavena při dolu Konkordia téže dráze náležejícím, zříditi závodní rada podle zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb. Tento svůj výrok odůvodnil úřad tím, že podle výsledku konaného šetření existuje těsná souvislost mezi provozem dolu a elektrárnou.
Když revírní úřad vyhláškou z 24. března 1922 vypsal nové volby do závodní rady elektrárny, vrátila správa elektrárny přípisem z 5. dubna 1922 vyhlášku tu se sdělením, že elektrárna jest závodem od dolů odděleným a zcela samostatným, a žádala vzhledem k tomu, že ustanovení o závodních výborech dosud nejsou prováděna, o odvolání vypsaných voleb.
Na to vydal revírní úřad výnos z 11. dubna 1922, jímž s poukazem na projevené stanovisko správy elektrárny, závodní radu zvolenou pro tento závod zrušil.
K odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedl:
Revírní báňský úřad vychází při tom z názoru, že elektrárna v N. jako samostatný živnostenský podnik nespadá pod § 1 zák. o závodních a revírních radách. Na elektrárnu tu, jež vybudována jest jako přespolní centrála a jež tedy hlavně dodává proud městům a průmyslovým podnikům, vztahují se naopak předpisy zák. z 12. srpna 1921 č. 330 Sb. o závodních výborech. Okolnost, že část osob v elektrárně zaměstnaných přísluší dle § 11 zák. o bratrských pokladnách k bratrské pokladně pro chebské území, jest pro kvalifikaci dělníků tohoto zcela samostatného, dozoru úřadů báňských nepodléhajícího, závodu jako horníků nerozhodnou. O odvolání podaném z výnosu toho závodní radou dolu Konkordia v N. i revírní radou pro revírní okres karlovarský provedlo báňské hejtmanství v Praze šetření, na jehož základě pak vydalo nař. rozhodnutí, kterýmž odvolání nevyhovělo a rozhodnutí revírního báňského úřadu potvrdilo. Výrok svůj odůvodnilo podstatně tím, že konaným šetřením byly zjištěny takové okolnosti, z nichž plyne, že zmíněná elekrárna není součástí hornického podniku.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané revírní radou pro revírní okres karlovarský, uvážil nss tolo:
Jak shora uvedeno nařídil revírní báňský úřad výn. ze 7. září 1920 provedení voleb do závodní rady pro elektrárnu v N. Tím vyslovil, že tato elektrárna jest samostaným hornickým závodem ve smyslu § 131 hor. zák. a že jako takový podléhá ustanovení § 1 zák. z 25. února 1920 č. 144 Sb. Tento výnos nebyl se žádné strany vzat v odpor a vešel tedy v moc práva. Rozhodnutím z 11. dubna 1922 vyslovil týž úřad, že se závodní rada zvolená pro tento závod zrušuje. Výrok tento odůvodněn názorem úřadu, že elektrárna jest samostatným podnikem živnostenským a nespadá tedy pod pojem samostatného závodu hornického ve smyslu § 1 cit. zák.
Z tohoto výroku není jasno, zda jím chtěl úřad odstraniti své původní rozhodnutí proto, že u elektrárny N. od prvopočátku znaky samostatného závodu hornického ve smyslu § 1 cit. zák. dány nebyly, či proto, že teprve později následkem změny poměrů odpadly.
Ani rozhodnutí druhé stolice nezjednává v tomto směru dodstatečné jasnosti, neboť i ono, stejně jak to učinila stolice první, k odůvodnění svého výroku dovolalo se celé řady okolnosti, o nichž neuvedlo, zda nastaly před vydáním původního rozhodnutí či teprve později.
Je tedy možno ve výroku úřadu viděti
a) buď rozhodnutí na základě obnovy řízení, ježto vyšlo dodatečně na jevo, že v době prvého rozhodnutí neexistovaly skutkové předpoklady uřízení závodní rady odůvodňující,
b) nebo rozhodnutí dle § 24 č. 2 cit. zák. vyslovující zrušení závodní rady proto, že dodatečně odpadly podmínky rozhodné dle § 1 cit. zák. pro zřízení závodní rady, jež v době prvého rozhodnutí ještě existovaly, to jest, že závod přestal se provozovati jako samostatný závod hornický.
Již tato nejasnost sama o sobě jest podstatnou vadou řízení, poněvadž v každém z těchto případů jest právnické hledisko, jímž se bylo úřadu při řešení tohoto případu říditi, zcela jiné; neboť kdyby šlo o obnovu řízení, musily by býti dány podmínky obnovy, zejména musilo by býti zjištěno, že okolnosti, jež stojí v cestě zřízení závodní rady ve smyslu zákona, v době vydání původního rozhodnutí sice již existovaly, úřadu však tehdy ještě byly neznámy a teprve později na jevo vyšly, kdežto v případě druhém musilo by býti zjištěno, že teprve dodatečně se dostavily, tedy nově vznikly okolnosti, jež odůvodňují zrušení závodní rady po právu zřízené, poněvadž buď samy o sobě nebo ve spojení s okolnostmi již zjištěnými jsou s to, aby dosavadní samostatný závod hornický charakteristických znaků samostatného závodu hornického ve smyslu § 1 cit. zák. zbavily. Tato nejasnost, jež nejen znemožňuje straně, aby se proti nař. rozhodnutí účinně mohla brániti, nýbrž stojí i nss-u v cestě, aby rozhodnutí to spolehlivě mohl přezkoumati, bylo tedy uznati za podstatnou vadu řízení, pro niž bylo nař. rozhodnutí zrušiti dle § 6 zák. o ss, takže v tomto stadiu není ani třeba klásti váhu na to, že šetření, která se konala — která však shora uvedenou nejasnost nijak neodstranila — prováděna byla bez náležité účasti všech zúčastněných stran, kterážto účast jest nezbytným požadavkem každého řízení správního, jemuž sluší vyhověti i tam, kde to není zvláštním předpisem procesním nařízeno.

Citace:

č. 3426. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 921-923.