NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 17.

Předražování (cís. nař. ze dne 21. srpna 1916 čís. 261 ř. z.).
Masové konservy jsou předmětem nezbytné potřeby.
Zákazem dovozu nepozbývá věc své povahy jakožto předmět nezbytné potřeby. Posudku zkušebny cen čeliti lze jako jinému znaleckému posudku dle §§ 124 až 126 tr. ř.
Přidal-li se nalézací soud k posudku zkušebny cen o přemrštěnosti ceny, jest dotyčný výrok nalézacího soudu skutkovým zjištěním.
I obchodník z povolání podléhá trestním ustanovením o předražování.
(Rozh. ze dne 1. března 1919, Kr I 13/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku zemského trestního jako nalézacího soudu v Praze, jímž byli vinnými uznáni přestupkem § 18 odst. 1, pokud se týče přečinem dle § 21 odst. 2 dotčeného cís. nařízení, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost dovolává se především zmatečního důvodu § 281 č. 9 lit. a) tr. ř., označujíc za právně pochybené, že soud uznal masové konservy za předmět nezbytné potřeby. Zmateční stížnost poukazuje k ministerským nařízením ze dne 14. července 1910 č. 218 ř. z., pak ze dne 19. prosince 1916 č. 418 ř. z., z nichž prý vyplývá, že sám zákonodárce pokládal v roce 1916, tedy v čase, o němž se tuto jedná, masové konservy za věci postrádatelné, pročež dovoz jejich zakázal. Dle toho však nemohou býti dle náhledu zmateční stížnosti masové konservy předmětem odsouzení pro přestupek § 18 odst. 1 cís. nař. ze dne 21. srpna 1916 č. 261 ř. z. Avšak pro obor posléze uvedeného cís. nař. nemůže býti směrodatnou pohnutka zákonodárcova, proč snad masové konservy v jiných směrech jako věci postrádatelné označil. Rozhodnou jest spíše výhradně zákonná definice předmětu nezbytné potřeby v cís. nař. ze dne 21. srpna 1916 samém (§ 1) obsažená. Dle této jest však předmětem nezbytné potřeby veškeré zboží, sloužící k uspokojení nutných potřeb životních pro lidi a jakožto potraviny pro domácí zvířata. Z tohoto stanoviska netřeba zkoumati, byly-li v čas trestního činu masové konservy se stanoviska výživy obyvatelstva více méně postrádatelny. Že slouží k ukojení nutných potřeb životních, vyplývá již z jejich jakosti jako masná potravina. Též nelze tvrditi, že by byly masové konservy pouhým zbožím přepychovým. Majíť spíše právě za účel, aby nahradily čerstvé maso pro případ jeho nedostatku, který již i v roce 1916 v dohledné době hrozil, což zavdalo též podnět k min. nař. z 14. července 1916 č. 218 ř. z., stížností samou citovanému. Nelze tudiž právem tvrditi, že by trestního zákona se stanoviska zmateční stížností vytknutého nesprávně na čin stěžovatelů bývalo použito. Dle téhož zmatečného důvodu označuje stížnost i názor soudního dvoru, že stěžovatelé žádali cenu zřejmě přemrštěnou, a tudiž odsouzení ve směru § 18 cís. nař. za mylné. Ve směru tom vytýká stížnost posudku zkušebny cen, k němuž se soud dle důvodů rozsudku úplně připojil, nesprávnost, pokud nepřipustil pro každého ze stěžovatelů 30procentní režii, dále neuznal stěžovateli účtované 18proc. risiko bombáže a připustil jen 2proc. čistý zisk. Jak vidno, jedná se tu o otázky odborných znalostí, při jichž řešení odkázán jest soud na výslech znalců. Zákonodárce sám — viz § 50 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. — poukazuje v té příčině soud na zkušebny cen, které již svým zařízením — §§ 26 až 31 citovaného cís. nař. — poskytují záruky odborně správného a nepředpojatého posudku. Soud ovšem není vázán posudkem zkušebny cen. Přijal-li jej však za podklad svého přesvědčení o patrné přemrštěnosti požadované ceny, pak jest obsah tohoto posudku a na jeho základě spočívající zjištění po stránce skutkové dle §§ 258, 288 č. 3 tr. ř. i pro zrušovací soud směrodatným. Proto mohla by se zmateční stížnost se stanoviska § 281 č. 9 lit. a) tr. ř. opírati proti výroku o přemrštěnosti cen jen vývodem, že soud pojem patrné přemrštěnosti ceny po stránce právní pojal nesprávně. Nemůže však uplatňovati zmatečný důvod tím, že se obrací proti jednotlivým položkám za podklad posudku sloužícím a že dobrému zdání zkušebny cen v tomto směru vady vytýká. Po stránce té podléhal posudek zkušebny cen jako každé jiné dobrozdání znalecké řízení ve smyslu §§ 124 až 126 tr. ř. Jen návrhem na zavedení tohoto řízení, opřeným po případě o eventuelní způsobilé protidůkazy, mohla strana přivésti k platnosti námitky své proti správnosti posudku. Nebylo-li pak soudem nalézacím návrhu tomuto vyhověno, poskytnuta byla stěžovatelům možnost zmatečního důvodu dle § 281 č. 4 tr. ř. V tomto případě stěžovatelé podobných návrhů při hlavním líčení vůbec neučinili. Výtky proti posudku zkušebny cen a na něm spočívajícímu výroku soudu potíráním jednotlivých položek kalkulace nespadají vůbec pod hledisko § 281 č. 9 lit. a) tr. ř. Není tudiž příčiny ve směru tom vývody zmateční stížnosti věcně se zabývati. Opírajíc se o § 281 č. 9 lit. a) tr. ř. označuje zmateční stížnost odsouzení stěžovatele pro přečin § 21 č. 2 cís. nař. za nesprávné. Poukazuje k tomu, že stěžovatel jest obchodníkem z povolání, a míní, že není možno stíhati ho jako obchodníka proto, že koupil od velké firmy partii zboží, kterou s nepatrným ziskem v brzku dále prodal. Avšak okolnost zmateční stížností uplatňovaná není s to, otřásti správným stanoviskem rozsudku. Obchodování v míru mělo své přirozené meze ve volné soutěži, která nepřiměřenému zvyšování cen sama o sobě bránila. Právě proto, že tato překážka následkem poměrů válečných a vyvolané jimi neobyčejné poptávky odpadla, vydán byl zákon, volné obchodování i obchodníků z povolání obmezující. I obchodníku z povolání možno beztrestně obchodovati jen v mezích předpisů proti předražování, jež brániti mají každému obchodu, který, slouže toliko prospěchu obchodníka, nezaručuje co nejrychlejší přechod zboží do spotřeby. Rozsudek tuto vlastnost obchodu, z něhož jest se stěžovateli zodpovídati, výslovně zjišťuje. Soud zjišťuje, že obžalovaný Vladimír Š. vědomě a úmyslně vyhnal cenu zboží do výše tím, že se pouze v úmyslu, aby nákupem a dalším prodejem docílil zisku překupnického, vsunul jako zbytečný člen mezi výrobce a spotřebitele. Jednání toto, zakládající skutkovou povahu přečinu § 21 č. 2 cís. nař., nemůže omluviti okolnost, že jest stěžovatel obchodníkem z povolání, poněvadž právě povolání své způsobem trestuhodným vykonával.

Citace:

Čís. 17. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 33-35.