Všehrd. List československých právníků, 8 (1927). Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 288 s.
Authors:

Čís. 80.


Předražování. Zákaz předražování platí nejen pro kup, nýbrž i pro směnu věcí za věc. Do výroku odsuzujícího rozsudku pro přečin anebo zločin předražování o uveřejnění nálezu v novinách dopouští se odvolání jen pokud jde o způsob uveřejnění, nikoli též v otázce uveřejnění nálezu vůbec.
(Rozh. ze dne 25. září 1919, Kr. I 104/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Kláry H. do rozsudku krajského soudu v Plzni ze dne 20. ledna 1919, jímž stěžovatelka uznána byla vinnou přečinem dle § 20, č. 2 a nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. a odmítl odvolání obžalované do výroku o uveřejnění rozsudku v novinách, mimo jiné z těchto důvodů:
Neprávem vyslovuje zmateční stížnost náhled, že se trestní ustanovení § 20 cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. nevztahuje na obchody směnné. Zákon ohrožuje trestem toho, kdo za předmět potřeby, využívaje mimořádných poměrů válečných, požadoval neb poskytnouti si dal cenu patrně přemrštěnou. Jelikož zákon ohledně způsobu ceny požadované nerozlišuje, zvláště pak nepředpisuje, že by cena ta pozůstávati musila v hotových penězích, dlužno pokládati za cenu každou úplatu, která za předmět potřeby mela býti poskytnuta. Císařské nařízení hájí hospodářské zájmy kousumentů proti lichvě s potravinami; s tohoto hospodářského stanoviska jest pak lhostejno, byly-li hospodářské zájmy nabyvatele předmětu potřeby ohroženy požadováním přemrštěné ceny v hotovosti, či v jiných předmětech majetkových. Sluší míti za to, že by nevyhovovalo tendenci zákonodárcově, kdyby se obor platnosti § 20 cís. nař. z roku 1917 bez dostatečného podkladu v jeho znění hleděl obmezovati jen na obchody proti úplatě v hotových penězích, poněvadž by takto byla otevřena dokořán brána pro obcházení zákona. Tvrdí-li zmateční stížnost, že by zákonodárce byl užil místo slova »cena« slova »úplata« kdyby býval měl na zřeteli i jinou úplatu než na hotovosti, nelze shledati mezi oběma výrazy po stránce jazykové ve směru stěžovatelem uplatňovaném význačného rozdílu. Jednalo se o prodej při provozování obchodu. Následkem hospodářských poměrů válkou přivoděných vyvinul se obyčej, že i tu místo ceny v penězích placeno bylo různými předměty potřeby. Nelze proto shledati v tom nesprávné právní posouzení, že trestního ustanovení o předražování užito bylo v přítomném případě na obchod, jenž není kupem ve smyslu občanského zákoníka, nýbrž smlouvou směnnou, to tím méně, any strany i při smlouvách směnných béřou za základ jisté ceny.
Odvolání obžalované do uveřejnění rozsudku bylo zamítnuto jako nepřípustné z toho důvodu, že § 45, odst. 1 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. nařizuje při odsouzení pro zločin neb přečin předražování obligatorně uveřejnění nálezu v jednom neb více denních neb týdenních listech na útraty obžalovaného. Je proto uveřejnění rozsudku při odsouzeních pro přečin neb zločin předražování trestem absolutním, jehož uložení není nikterak závislým na volném uvážení soudu, který naopak soudem v případě odsouzení obžalovaného vysloven býti musí, důsledkem čehož je odvolání proti rozhodnutí soudu o použití vedlejšího trestu — za který považovati dlužno zajisté také uveřejnění rozsudku — a to neodvisle od předpokladů v druhé větě § 283 tr. ř. uvedených. Z toho však, že odvolání je, jak již vyloženo, nepřípustno proti uveřejnění samostatnému, plyne, že odvolání lze připustiti jen proti způsobu uveřejnění, tedy na př. proti tomu, že uveřejnění nemělo býti nařízeno v tom, nýbrž onom listě a pod. Obžalovaná nestěžuje si však do způsobu uveřejnění, nýbrž brojí docela všeobecně proti uveřejnění vůbec, míníc, že mělo se od něho upustiti. Její odvolání je proto nepřípustné.
Citace:
—KG.. La protection des ouvriers travaillant aux presses a métaux.. Všehrd. List československých právníků. Praha: Spolek českých právníků „Všehrd“; Český akademický spolek „Právník“, 1930, svazek/ročník 11, číslo/sešit 9, s. 330-330.