NPD documents search: Všehrd, 15 (1934)

Čís. 21.

Předražování (cís. nař. ze dne 24. března 1917 čís. 131 ř. z.)
Zákaz předražování platí nejen pro kup, nýbrž i pro směnu věci za věc.
Předražování tabáku trafikantem směnou tabáku za jiné předměty potřeby přichází v úvahu nejen s hlediska zákonů finančních, nýbrž i s hlediska předpisů proti předražování. (Rozh. ze dne 8. března 1919, Kr II 5/18.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Olomouci, jímž byl obžalovaný vinným uznán přečinem dle § 20 č. 2 lit. a cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z.
Důvody:
Důvod zmatečnosti § 281 čís. 9 lit. a tr. ř. uplatňoval obhájce obžalovaného při roku nejprve v tom směru, že na daný případ nelze použíti cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. vůbec, poněvadž prý je v něm veskrze řeč jen o ceně (Preis), kterážto musí býti vyjádřena vždy v penězích a nikoliv v jiných předmětech. Nelze prý se proto dopustiti přehánění cen při obchodech směnných, o jaký právě v daném případě jde. Názor stěžovatelův není správný. Cenou dlužno ve smyslu citovaného císařského nařízení vyrozumívati nejen úplatu v penězích, nýbrž také v jiných předmětech. Cena nemusí proto záležeti jen v hotových penězích. Jestiť se stanoviska hospodářského lhostejno, zda nějaký předmět potřeby se přeplácí penězi aneb zda se zaň dá nějaká věc cennější. Cenou ve smyslu § 20 cís. nař. mohou býti proto všechny předměty ceny majetkové, pokud nejsou vyloučeny z obchodu. Nelze tudiž omezovati cís. nařízení jen na kup v technickém slova smyslu, nýbrž dlužno ho použíti na každé úplatné jednání, tedy i na smlouvy, při kterých smluvní strana za zboží, jež přejímá, dává vedle úplaty peněžité také ještě jiné věci aneb výhradně jen věci jiné, tudiž i na smlouvy směnné. Vysvítá to také z ustanovení § 20 č. 4 cit. cís. nař., kde se praví, že při posuzování otázky, zda cena byla zjevně přemrštěna, třeba přihlížeti ku všem majetkovým výhodám, které pachatel, aby zastřel přílišnost, požadoval neb někým jiným poskytnouti neb slíbiti si dal. Příčilo by se také úmyslu a účelu zmíněného cís. nařízení a stalo by se toto illusorním, kdyby se pojem ceny (Preis) měl tak úzce vykládati, jak stěžovatel se o to pokouší. Zmateční stížnost shledává dále důvod zmatečnosti § 281 č. 9 lit. a) tr. ř. v tom, že jednání obžalovaného, směnu tabáku a cigaret za zboží, dlužno posuzovati výlučně dle předpisů trestního práva důchodkového, resp. předpisů pro prodavače tabáku, jimž obžalovaný jako trafikant podléhá a dle nichž smějí prodávati tabák jako· předmět státního monopolu osoby k tomu oprávněné pouze za ceny úředně stanovené a to pod trestem, stanoveným důchodkovým trestním zákonem. Avšak dotyčné předpisy (§§ 316 a 317 tr. zák. důchodkového a § 53 předpisu pro trafikanty z 10. června 1911 č. 44236, č. 104 věst. min. fin.) nepřekážejí nikterak soudnímu potrestání požadované ceny přílišné za tabák využitím válečných poměrů. Neoprávněný prodej tabáku za cenu proti předpisům není jen výlučným deliktem finančním, ježto porušuje nejen finanční výsost státu, nýbrž poškozuje i obecný zájem, který vyžaduje ochrany proti přílišnému využití válečných poměrů. Činem obžalovaného byly porušeny dva různé, od sebe neodvislé právní statky, z nichž každý vyžaduje zákonné ochrany. Každé porušení o sobě podléhá samostatnému potrestání, jež jest upraveno zvláštními předpisy. Následkem toho jest zmateční stížnost i v tomto bodu neodůvodněna.

Citace:

Arnošt Mischler: Grundzüge einer allgemeinen staatlichen Arbeitsvermittlung für Oesterreich.. Sborník věd právních a státních. Praha: Bursík & Kohout, 1901, svazek/ročník 1, s. 483-484.