NPD documents search: Právník, 75 (1936) - Omezení závazku rukojemského jen na určitý čas (§ 1363 o. z. o.) — padne-li konec lhůty na neděli, lhůta se neprodlužuje.

4. Omezení závazku rukojemského jen na určitý čas (§ 1363 o. z. o.) — padne-li konec lhůty na neděli, lhůta se neprodlužuje.

Z důvodů odvolacího soudu:
Záruční listinou se dostalo žalobkyni zajištění dluhu uvedené firmy. Podle § 1344 o. z. o. se může třetí osoba zavázati věřiteli za dlužníka trojím způsobem: buď převezme dluh jako samoplátce nebo přistoupí k závazku jako spoludlužník, aneb se zaváže, že věřitele uspokojí v případě, že hlavní dlužník nesplní svůj závazek.
Není pochyby, že mezi žalobkyni a žalovanou jde o třetí z uvedených případů a tedy o rukojemství ve vlastním smyslu (§ 1346 o. z. о.), o kterém se ustanovuje v § 1355 o. z. o., že může býti uplatněno nastupování na rukojmího zpravidla teprve tehdy, když hlavní dlužník nesplnil svůj závazek, ač byl věřitelem upomenut soudně nebo mimosoudně.
V souzeném případě však jde o rukojemství obchodní, což způsobuje podle čl. 281, odst. 2 obch. zák., že stačilo, aby se žalobkyně přímo, t. j. s pominutím hlavního dlužníka, obrátila na žalovanou a na ní žádala zaplacení dluhu. Pokud se týče otázky, kdy tak žalobkyně měla učiniti, jest ustanoveno v záruční listině, že její platnost se končí dnem 1. července 1934, a platí tu tedy předpis § 1363 o. z. o., že rukojmí, zavázal-li se jen na určitý čas, ručí jen po tento čas.
Co znamená slovo »ručí«, vysvítá z uvedených již předpisů §§ 1346, 1355 o. z. o. a čl. 281 obch. zák.: rukojmí bude povinen zaplatiti správný a splatný závazek hlavního dlužníka, bude-li upomenut o zaplacení, ale toto upomenutí, ježto jest nezbytnou podmínkou účinnosti jeho ručení, se musí státi tam, kde jest rukojemství omezeno na určitý čas, v tomto čase.
Odvolatelka sice míní, že tento výklad nevyplývá ze zákona a že druhá věta § 1363 o. z. o. naopak znamená, že rukojmí ručí pouze za závazky, které vznikly v čase, na který se zaručil. Než to jest výklad, který by se jí ovšem dobře hodil, který však opominula blíže odůvodniti, a není proto třeba, dále se jím zabývati. Stačí jen dodati, že žalobkyně měla uplatniti nárok ze záruční listiny nejpozději dne 1. července 1934, měla-li její platnost podle ujednání stran zaniknouti tímto dnem. Takový nárok žalobkyně neuplatnila, platnost záruční listiny pominula a listina ta nemůže již býti základem, o který by se žalobkyně mohla právem opírati; neboť žalovaná již neručí.
Mylný jest též názor odvolání, že se podle čl. 329 obch. zák. posunul konec lhůty na 2. červenec 1934, ježto 1. července 1934 byla neděle. Nejde o žádné plnění, pro které by byla určena žalobkyni lhůta a nedá se proto použíti ani uvedeného předpisu ani čl. 330 obch. zák.
Z jaké příčiny se stalo, že záruka nebyla proti žalované uplatněna včas, jest vedlejší a rozhoduje toliko, že nebyla uplatněna. Tím podle §§ 1363, 1449 o. z. o. zanikly právo i závazek z rukojemského poměru a žaloba byla právem zamítnuta.
(Rozh. ze dne 13. prosince 1935, Co VII 299/35.)

Citace:

Omezení závazku rukojemského jen na určitý čas (§ 1363 o. z. o.) — padne-li konec lhůty na neděli, lhůta se neprodlužuje.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 3, s. 267-268.