NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 102.

Poměr zločinu, dle § 99 tr. zák. k přestupku § 496 tr. zák. spáchanému vyhrůžkou zlého nakládání.
Příbuzenským poměrem mezi vyhrožovatelem a ohroženým trestnost dle § 99 tr. zák. není vyloučena.
Tím, že pachatel a ten, komu bylo lehce na těle ublíženo, jsou z přízně a bydlí v témž domě, nemění se skutková podstata § 411 tr. zák. ve skutkovou podstatu § 525 tr. zák.
Odsouzen-li pachatel pro předražování a jiný ještě čin trestný, nutno uveřejnění v novinách obmeziti na prv naznačený čin trestný.
(Rozh. ze dne 20. listopadu 1919, Kr. II 86/19.)
Zmateční stížnosti obžalovaného Aloisa J. do rozsudku krajského soudu v Uh. Hradišti ze dne 1. března 1919, jímž stěžovatel byl vinným uznán zločinem dle § 99 tr. zák., přestupkem § 411 tr. zák. a přečinem dle § 20 čís. 1., 2 a) cís. nařízení ze dne 24. března 1917 cís. 131 ř. z., nejvyšší soud jako soud zrušovací po ústním líčení vyhověl potud, že se rozsudek ve výroku o uveřejnění rozsudku zrušuje a zároveň se vyslovuje, že uveřejnění způsobem v rozsudku uvedeným obmezeno býti má jen na tu část rozsudku, která se týká odsouzení pro přečin předražování dle § 20, č. 1., 2 a) cís. nař. ze dne 24. března 1917, č. 131 ř. z. — mimo jiné z těchto
důvodů:
Pokud potírá zmateční stížnost přesvědčení soudu, že vyhrůžka obžalovaným pronesená byla způsobilou vzbuditi v ohrožených důvodné obavy, neprovádí žádný ze zmatečných důvodů v § 281 tr. ř. uvedených a nemůže přijíti tudiž pro přezkoumání rozsudku po stránce právní v úvahu. Namítá-li zmateční stížnost, že třeba jest zkoumati počínání obou stran, by se mohla posouditi důvodnost obav na straně domněle ohrožené ve smyslu § 99 tr. z., jest jí sice přisvědčiti, leč poukázati zároveň na to, že soud nalézací dle důvodů rozsudku požadavku tomuto též skutečně vyhověl. Okolnost, zda ta či ona strana při přelíčeních o vzájemných obžalobách svědectví se vzdala čili nic, nemůže dle zásad vytknutých v § 98 b) tr. z. pro posouzení nebezpečnosti vyhrůžky přijíti v úvahu. Z okolnosti, že Jan D. prohlásil, že se obával ne právě zabití, než spíše nějaké surovosti, Marie D. pak, že měla strach, že obžalovaný je zlíská, právem dovodil soud, že nelze shledávati ve výhrůžkách hrozbu vraždou. Okolnosti ty nestačí však, by podřaděny byly výhrůžky obžalovaného jen pod ustanovení § 469 tr. z. § 496 tr. z. sám výslovně poukazuje na to, že výhrůžky zlým nakládáním zakládají jen tenkráte přestupek pro urážku na cti, nelze-li v nich shledati skutek trestuhodnější. Při zlém nakládání nelze účinek pro tělesnou bezpečnost předem vymeziti. Proto spadati bude výhrůžka zlým nakládáním jen tenkrát pod hledisko § 496 tr. z., měla-li za účel projeviti ohroženému toliko nevážnost, podřaditi bude ji však trestnímu ustanovení § 99 tr. z., pronešena-li v úmyslu, uvésti ohroženého ve strach a nepokoj, a byla-li zároveň způsobilou, vzbuditi v ohroženém důvodné obavy. Oboje bylo pro tento případ v rozsudku zjištěno a odůvodněno. Též okolnost, že jednalo se o výhrůžku mezi blízkými příbuznými, nepostačuje za takových okolností, aby podřadění skutku pod § 99 tr. z. uznáno bylo nesprávným. Pravda jest ovšem, že zákon některé přehmaty mezi blízkými příbuznými posuzuje mírněji, nežli stejné přehmaty mezi osobami, jež mezi sebou nejsou v žádném svazku příbuzenském. To však nelze vztahovati též na vyhrůžku rázu v § 99 tr. z. vytknutého, poněvadž zákon po této stránce zvláštního ustanovení pro členy rodiny neobsahuje a vyhrůžky takové právě tím, že jsou strany na vzájemný neustálý styk poukázány, mohou nabýti povahy povážlivější. Vyloučení, že by se bylo jednalo o pohrůžku vraždou, brání pak toliko potrestání dle vyšší sazby § 100 tr. z., neoprávňuje však k závěru, že by šlo jen o pohrůžku zlým nakládáním ve smyslu § 496 tr. z. Stejně bezdůvodná jest námitka stížnosti, že by skutek jsoucí podkladem odsouzení dle § 411 tr. z. spadal správně jen pod ustanovení § 525 tr. z., protože poškozený bydlí ve mýměnku v domě obžalovaného Jelikož vzájemný poměr obou stran není takový, že by mohlo vůbec býti řeči o domácí kázni, pouhé příbuzenství a obývání domu nezakládá též společnou domácnost, jakou § 525 tr. z. předpokládá, nemůže býti o pouhém podřadění pod § 525 tr. z. vůbec řeči. Oprávněna jest však zmateční stížnost, pokud brojí proti výroku rozsudku, jímž dle § 45 cís. nař. ze dne 24. března 1917 nařízeno bylo uveřejnění rozsudku na útraty obžalovaného v Lidových Novinách a na úřední desce představenstva obce Š. Zmateční stížnost necituje sice co do čísla žádný ze zmatečných důvodů § 281 tr. ř., provádí však věcně zmateční důvod § 281 č. 11 tr. ř., poukazujíc na to, že soud překročil výrokem tím své trestní právo. Jelikož § 45 cís. nař. ustanovuje jako vedlejší trest uveřejnění nálezu jen při odsouzení pro přečin nebo zločin, pokud se týče i přestupek přemršťování cen, pro ostatní delikty, jimiž obžalovaný uznán byl vinným, tento trest vedlejší zákonem ustanoven není, jest patrno, že soud vyřknuv uveřejnění rozsudku bez všelikého omezení, překročil své zákonité právo trestní Bylo tudíž po stránce té zmateční stížnosti potud vyhověti, že se rozsudek v tomto výroku změnil a uveřejnění obmezilo toliko na výrok, jímž obžalovaný odsouzen byl pro přečin předražování cen.

Citace:

Čís. 102. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 152-154.