NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 19.

Předražování (§ 23 č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z.).
Ke skutkové povaze řetězového obchodu se nevyžaduje, aby měl pachatel úmysl, ceny zboží zvýšiti, a tím méně, aby jeho činností zvýšení cen vskutku nastalo.
Pro druhý případ tohoto přečinu stačí pletichy, s nimiž jest spojeno nebezpečí zvýšení cen zboží, neb aspoň nebezpečí průtahu v převodu zboží na spotřebitele.
K otázce, pokud se dopouští komisionář řetězového obchodu.
(Rozh. ze dne 8. března 1919, Kr I 19/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zástupce do rozsudku krajského soudu v Mladé Boleslavi, kterým byl obžalovaný dle § 259 č. 3 tr. ř. sproštěn obžaloby ćb
pro přečin dle § 23 č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 ř. 131 ř. z., zrušil rozsudek v odpor vzatý a odkázal věc k nalézacímu soudu, aby ji znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
Zmateční stížnost se opírá o důvody zmatečnosti č. 5 a 9 lit. a) § 281 tr. ř. Nesprávné použití zákona shledává v tom, že nalézací soud neshledal obžalovaného vinným přečinem dle § 23 č. 4 cís. nař. ze dne 24. března 1917 č. 131 ř. z. proto, že nebylo prokázáno, že činností jeho byla cena zboží, jímž obchodoval, zvýšena. Zmateční stížnost jest odůvodněna Ke skutkové povaze přečinu řetězového obchodu dle § 23 č. 4 cit. nař. se vyhledává, aby zde byl způsob obchodu potřebě normálního obchodování nevyhovující, aby se pachatel vsunul neužitečným způsobem mezi výrobce (nebo prodavatele) a konsumenta a aby měl vědomí, že se neprospěšným vsunutím normální přechod zboží do konsumu ztěžuje. Naproti tomu se nežádá — na rozdíl od § 23 č. 3 cit. nař. —, aby měl pachatel úmysl ceny zboží zvýšiti, a dokonce ne, aby činností pachatelovou zvýšení cen skutečně nastalo. Téhož přečinu dle § 23 č. 4 cís. nař. se dopouští, kdo se pouští do pletich, které jsou způsobilé, ceny předmětů spotřeby zvýšiti. Zde stačí ke skutkové povaze deliktu, že s takovými pletichami jest spojeno nebezpečenství zvýšení cen zboží nebo aspoň nebezpečenství průtahu v převodu zboží na spotřebitele. V přítomném případě zněla obžaloba v obojím směru; bylo tudiž povinností soudu, zjistiti příslušné zákonné známky přečinu dle § 23 č. 4, jak byly právě uvedeny. To se však nestalo. Nalézací soud zjistil pouze, že obžalovaný nakoupil v létě 1917 a na podzim 1918 v Mladé Boleslavi značné množství různého zboží a zaslal je na různé adresáty do Prahy. Uvedl dále, že se obžalovaný hájil tím, že nevystupoval jako samostatný obchodník, nýbrž jako komisionář a že jména pražských kupců, jimž bylo zboží zasláno, nejsou fingovaná. Dospěl konečně, vycházeje z mylného výkladu § 23 č. 4 cís. nař., k přesvědčení, že obžalovaný není vinen přečinem za vinu mu kladeným. Právem vytýká zmateční stížnost (důvod zmatečnosti § 281 č. 5 tr. ř.), že rozsudek jest neúplný, ježto se nevyslovuje o tom, věří-li zodpovídání se obžalovaného, a nezjišťuje rozhodných okolností, byly-li osoby. jimž obžalovaný zboží zasílal, osoby fingované čili nic, nepřihlíží k okolnosti, že se obžalovaný neuvedl v nákladním listě jako odesílatel, ačkoliv by zjištění v obojím směru byla důležitá pro posouzení, užíval-li obžalovaný pletich dle § 23 č. 4 cís. nař. Zjištění, jednal-li obžalovaný jako komisionář či jako samostatný obchodník, lze naproti tomu vzhledem k § 23 č. 4 cís. nař. postrádati. Mezi obchodníkem a komisionářem není co do řetězového obchodu v zásadě rozdílu. Kupuje-li obchodník u producenta jen za tím účelem, aby zboží dále prodal přímo konsumentovi, není tu řetězu a v takovém případě, kupuje-li pro takového obchodníka z jeho příkazu jménem svým, však na jeho účet komisionář, nebylo by tu ani nedovolené činnosti komisionářovy, poněvadž v tom případě obchodní jeho činnost jen k tomu čelí, aby zboží dostalo se blíže konsumentovi. Jinak je tomu ovšem, kde komisionář nakupuje pro obchodníka v řetězu pracujícího, nebo kde zbytečně jako neužitečný článek řetězu do obchodu se vsouvá. Nepadá při tom také na váhu, vyzískal-li jen normální zisk nebo provisi, rozhodno jest pouze, byla-li jeho činnost hospodářsky prospěšná čili nic a byl-li si vědom, že svým neprospěšným vsunutím přechod zboží do konsumu stěžuje. Pro nedostatek zjištění, která by umožnila rozhodnutí ve věci samé, bylo nutno vyhověti zmateční stížnosti, zrušiti naříkaný rozsudek a uznati právem, jak shora uvedeno.

Citace:

Čís. 19. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 36-38.