Naše právo a stát. Sborník k šedesátému výročí založení Spolku československých právníků „Všehrd“ . Praha: Nákladem Spolku československých právníků „Všehrd“ , 1928, 263 s.
Authors:
= Právník, 65 (1926)
PDF

Stačí, byla-li dána aspoň 6měsíční výpověď z hospodaření na zabraném majetku podle §u 12 zákona náhradového. Zákon myslí jen na sklizeň jednu, a to právě běžnou.


Státní pozemkový úřad v Praze vypověděl z hospodaření podle §§ 12 a násl. zákona ze dne 8. IV. 1920 č. 329 Sb. z. a n. ve znění zákona ze dne 13. VII. 1922 č. 220 Sb. z. a n. J. H-u v M. dne 8. IX. 1925 na dobu 6 měsíců.
Usnesení soudu prvého, jímž výpověď byla doručena nájemci dvora J. H-ovi, ze dne 12. IX. 1925, byla mu doručena dne 15. IX. 1925.
Stížnosti vypovídaného rekursní soud nevyhověl v úvaze, že podle §u 12 náhr. zák. dáti jest výpověď uvedeným způsobem zpravidla, z čehož plyne, že jest přípustno výjimečně upustiti od dodržení času a nelze tuto výminku zákonem připuštěnou označiti za porušení citovaného předpisu.
Nejvyšší soud dovolací stížnosti nevyhověl z těchto
důvodů:
Správno sice jest, co praví rekursní soud, že zákon nebyl porušen, když dána aspoň 6měsíční výpověď, ale když s tím stěžovatel nesouhlasí, netřeba mu to ani blíže dokazovati, nýbrž stačí se postaviti na jeho vlastní stanovisko, aby se objevilo, že není zákonné.
On žádá takovou výpovědní lhůtu — a to je jeho jediný důvod stížnosti — aby mohl skončiti práce sklizňové. Avšak zákon, když předpisuje, že má výpověď dána býti zpravidla tak, aby tu tato možnost byla, myslí na sklizeň právě běžnou, jen tu skončiti má býti vypovězenému umožněno. Než tak právě v daném případě výpověď byla dána, neboť dána na 6 měsíců od doručení, a doručena byla 15. IX. 1925, takže končí 15. III. 1926. Po rozumu samého zákona (§ 12 odst. 2 náhr. zák.) končí sklizňové práce dnem 30. září, aby tedy vypovězený mohl skončiti sklizeň roku 1925 — a o tu jedině podle zákona při tomto stavu věci šlo — na to mu dáno času zcela, jak si to zákon představoval. Kdyby se měl zákon vykládati tak, jak si stěžovatel přeje, t. j., aby mu bylo umožněno skliditi ještě úrodu nyní běžnou, tož žeň roku 1926, to by se nedospělo nikdy k cíli, protože dříve než tato sklizeň, bude skončena, budou tu zase již některé práce a setby na příští rok provedeny a tak by tedy zase vypovězený měl právo vyčkati i této sklizně.
Nemá-li tedy věc takto býti perpetuována, dlužno rozuměti jen sklizeň jednu, a to právě běžnou, takže dávati výpověď buď po sklizni nebo tak, aby lhůta končila před sklizní, otázka naše vůbec nenastává. Křivdy pro vypovězeného žádné tu není, neboť zákon s takovým stavem věci, že osobě, která pro příští sklizeň orala a sela, nebude možno následkem výpovědi žně se dočkati, počítal a v příslušných předpisech náhradového zákona a prováděcího nařízení postaral se o její odškodnění.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 9. března 1926 R I 194/26.
Dr. Grešl.
Citace:
Stačí, byla-li dána aspoň 6měsíční výpověď z hospodaření na zabraném majetku podle §u 12 zákona náhradového. Zákon myslí jen na sklizeň jednu, a to právě běžnou.. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 13, s. 439-440.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).