Čís. 4197.

Správci úpadkové podstaty nelze uložiti vyjevovací přísahu dle §u 47 ex. ř.
(Rozh. ze dne 1. října 1924, R I 680/24). Věřitel úpadkové podstaty provedl bezúspěšnou exekuci na movitosti podstaty. I navrhl, by ve smyslu §u 47 ex. ř. bylo správci úpadkové podstaty uloženo, by předložil přesný seznam veškerého jmění úpadkové podstaty, s udáním, kde jednotlivé věci se nalézají, a aby potvrdil přísahou vyjevovací, že údaje jeho jsou správné a úplné, že ničeho ze jmění úpadkové podstaty nezaložil, jinak že by byl vzat do vazby. Návrh správce podstaty, by návrh vymáhajícího věřitele byl zamítnut, soud prvé stolice zamítl, rekursní soud vyhověl návrhu správce podstaty a zamítl návrh vymáhajícího věřitele. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Pro uložení vyjevovací přísahy správci úpadkové podstaty není podkladu. Účelem vyjevovací přísahy dle §u 47 ex. ř. jest, aby bylo zjištěno, kde jsou věci, na něž byla exekuce vedena a jež u dlužníka nebyly nalezeny. V tomto případě jde o předměty, náležející do úpadkové podstaty, o nichž dle úpadkových spisů sepsán byl inventář a jichž realisaci musí správce úpadkové podstaty při skládání účtů vykázati (§121 konk. řádu). Prodal-li tedy správce úpadkové podstaty různé svršky, do úpadkové podstaty náležející, jednal jen v mezích svého oprávnění, pokud se týče své povinnosti (§ 115 konk. ř.). Výtěžek musí ovšem správce úpadkové podstaty vyúčtovati a má i stěžovatelka právo, aby při skládání účtu činila své připomínky (§121 konk. ř.). Z těchto úvah plyne, že uložení vyjevovací přísahy správci úpadkové podstaty za účelem, který sleduje stěžovatelka, nesnášelo by se s předpisy úpadkového řádu o postupu správce úpadkové podstaty při realisaci a výkazu úpadkového jmění, nehledíc ani k tomu, že při opatřeních, úpadkovým řádem upravených, může býti dosaženo téhož cíle.

Citace:

č. 4197. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 333-334.