NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 260.

Pro skutkovou podstatu zločinu utrhání na cti obviňováním jest lhostejno, na koho obvinění bylo adresováno, jen když mohlo sloužiti za podklad vrchnostenského šetření neb aspoň pátrání proti osobě obviňované.
Pro posouzení otázky, jde-li o udání, obvinění ve smyslu § 209 tr. zák., jest rozhodným nikoliv slovné znění, nýbrž věcný obsah udání, obviňování.
(Rozh. ze dne 18. září 1920, Kr I 397/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalované Terezie S. do rozsudku krajského soudu v Chebu ze dne 14. dubna 1920, jímž stěžovatelka byla uznána vinnou zločinem utrhání na cti dle § 209 tr. z.
Důvody:
Provádějíc důvody zmatečnosti čís. 9 a) a 10 § 281 tr. ř., dovozuje zmateční stížnost především, že nalézací soud neprávem spatřuje v profesoru všeobecné babické školy v Praze, jemuž dopis inkrimovaného utrhačného obsahu adresován byl, vrchnost ve smyslu § 209 tr. z. Výtka je bezpředmětná a otázkou, zmateční stížností nadhozenou, netřeba se obírati. Přehlížíť zmateční stížnost, že obžalovaná nebyla uznána vinnou, jakoby byla Emilii R-ovoti pro vymyšlený na ni zločin u vrchnosti udala, nýbrž, že jmenovanou z vymyšleného na ni zločinu obviňovala takovým způsobem, že by její obvinění mohlo sloužiti za podklad vrchnostenského šetření neb aspoň k pátrání proti osobě obviňované. I je samozřejmo, že otázka, je-li profesor jmenované školy vrchností ve smyslu § 209 tr. z., je za tohoto stavu věcí lhostejnou. Dále namítá zmateční stížnost, že obvinění, obsažené v dopise, je příliš všeobecné, než by bylo mohlo dáti podnět k vyšetřování proti obviňované v něm Emilii R-ové. Nalézacím soudem zjištěn byl následující obsah dopisu jako obvinění ze zločinu odehnání plodu: »...poněvadž od svého šestnáctého roku prováděla na svém těle všechny špatnosti, jakož i jiným osobám pomáhala a je známa jako odhaněčka plodů.« Dle názoru zmateční stížnosti není ani slovy, že Emilie R-ová na svém těle všechny špatnosti prováděla, ani tvrzením, že k něčemu takovému jiným osobám pomoci poskytovala, řečeno, že páchala zločin vypuzení plodu nebo se dopouštěla spoluviny na témž zločinu. Je-li konečně někdo označen jako známý odháněč plodu, není prý tím o něm tvrzeno, že plod opravdu odháněl, poněvadž prý se může nacházeti v podezření klamném. Ale ani v tomto směru není zmateční stížnost odůvodněna. Ke skutkové podstatě zločinu utrhání na cti náleží ovšem, by ve spojení s určitou osobou uvedeny byly vědomě za okolností v § 209 tr. z. vytčených vymyšlené skutečnosti, zakládající skutkovou podstatu, některého zločinu, takovým způsobem, že jimi osoba ta křivě označována je jako pachatel zločinu, jejž ve skutečnosti nespáchala. Nestačí zcela všeobecné, neurčité obviňování, které nespočívá na konkrétních skutečnostech. Pro posouzení otázky, jde-li o udání, obvinění z určitého zločinu, je však rozhodným nikoli slovné znění, nýbrž věcný obsah udání, obviňování a tu možno i o obsahu dopisu, o který jde v tomto případě, říci vším právem, že obsahuje obvinění ze zločinu. Emilie R-ová je označena v něm jako známá odhaněčka plodů. Především nenasvědčuje ani slovné znění a smysl dopisu, který nad to místo podpisu nese pseudonym, ani konečně cíl, který dle zjištění nalézacího soudu dopisem byl sledován, nikterak tomu, že by byl jeho původce zamýšlel vzbuditi zdání, že podezření v něm proti R-ové vznesené, jest klamné, naopak v dopise se tvrdí, že je R-ová známa jako odhaněčka plodů. V dopise nejsou sice uvedeny jednotlivé určitě případy, v nichž by se byla R-ová zločinu, z něhož je obviňována, dopustila, ale je již oněmi slovy s dostatečnou určitostí označena jako osoba, která netoliko v jednotlivém případě, nýbrž častěji zločin ten spáchala. Ve spojení s tímto nařčením pak nabývají dostatečně přesného významu i slova o špatnostech, které by byla R-ová dle dalšího obsahu dopisu jednak na vlastním těle prováděla, jednak nápomocnou byla při nich osobám jiným, neboť nemůže tím býti vyrozumíváno nic jiného, než že se opětovně dopustila jednak zločinu odehnání plodu vlastního, jednak spoluviny na témž zločinu u osob jiných. Správnosti tohoto pojímání věcí není na závadu ta okolnost, že nejsou v dopise vylíčeny neb aspoň blíže naznačeny jednotlivosti, týkající se místa, času a zejména osob, k nimž by se byla odnášela domnělá trestná činnost obviňované. Jeť zločinné podnikání, z něhož je obviňována, takového rázu, že osobám, na něm přímo nesúčastněným nebo do něho jinak nezasvěceným, zůstávají podrobnosti, zejména osoby těch, na nichž byly trestné manipulace předsevzaty, utajeny tak, že se i v případech, kde trestné činy toho druhu byly opravdu spáchány, nelze podrobností obyčejně vůbec dopátrati. Spočívala by pak povážlivá nesrovnalost v tom, kdyby na jedné straně zločin utrhání na cti spatřován byl v obvinění z jednoho skutku odpovídajícího pojmu některého zločinu, na druhé straně však by povaha téhož zločinu odpírána byla nařčení rázu stejně povážlivého neb i nebezpečnějšího obvinění z trestného jednání, během několika let na sobě i na jiných opětovně páchaného, jen proto, že není doloženo podrobnostmi, které se ale, jak blíže již dovoděno bylo, následkem zvláštní povahy zločinu, z něhož obviňováno, přesné znalosti osob na věci nesúčastněných zpravidla vymykají i tam, kde čin toho druhu byl opravdu spáchán. Rozhodujícím jest však, mohlo-li obvinění sloužiti jako podklad vrchnostenského šetření neb aspoň pátrání proti Emilii R-ové, způsobilost tu pak rozsudek případným způsobem zjišťuje.

Citace:

Čís. 260. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 358-360.