NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Čís. 20.

Vědomí, že z činnosti mohlo by vzejíti nebezpečí, jemuž čelí § 85 lit. b) tr. zák., bez vůle, nebezpečí to přivoditi, k zločinu dle § 85 lit. b) tr. zák. nestačí.
(Rozh. ze dne 8. března 1919, Kr I 23/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zrušil po ústním líčení k zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního jako nalézacího soudu v Praze výrok o vině obžalovaného dle § 85 lit. b) tr. zák. a uznal ho vinným pouze přestupky §§ 468 a 431 tr. zák.
Důvody:
Správným jest tvrzení zmateční stížnosti, že odsouzení obžalovaného pro zločin dle § 85 lit. b) tr. zák. pro nedostatek zlého úmyslu jest protizákonným. Zlý úmysl dle § 1 tr. zák. musí pojímati v sobě veškeré náležitosti skutkové povahy zločinu. V případě § 85 lit. b) tr. zák. náleží k nim též skutečnost, že čin přivoditi mohl nebezpečí pro život, zdraví neb tělesnou bezpečnost lidí. Vědomí pachatelovo, že je tu možnost takového nebezpečí, ovšem pravidelně postačí, by se zlý úmysl na straně pachatelově mohl zjistiti, to však jen potud, pokud ze spáchání skutku přes vědomí o spojeném s ním nebezpečí možno souditi na vůli pachatelovu, nebezpečí to přivoditi. V tomto případě zjišťuje rozsudek, že si pachatel nebezpečí pro lidi v krámě se nalézající ovšem byl vědom. Přes to však soud vůli, nebezpečí to přivoditi, na straně pachatelově vylučuje. Soud tvrdí, že není třeba, aby obžalovaný ohrožování tělesné bezpečnosti lidí obmýšlel, a že by jednání jeho, kdyby tato vůle obžalovanému byla dokázána, spadalo pod jiné zákonné ustanovení, než pod § 85 lit. b) tr. zák. Stanovisko toto jest dle shora uvedeného, hledíc k všeobecnému ustanovení § 1 tr. zák., nesprávným. Neměl-li pachatel vůle, tělesnou bezpečnost lidí ohroziti, pak nebylo tu zlého úmyslu, pro skutkovou povahu dle § 85 lit. b) zák. tr. požadovaného, nýbrž byla tu jen vědomá nedbalost, které se zlým úmyslem stotožniti nelze. Takováto culpa stačí jen pro přestupek § 431 tr. zák. vedle přestupku § 468 tr. zák., jejž zakládá zlomyslné poškození cizího majetku v ceně, peníz § 85 lit. a tr. zák. nedosahující. Bylo proto odůvodněné zmateční stížnosti obžalovaného vyhověti a u věci samé, jak ve výroku uvedeno, rozhodnouti.

Citace:

Čís. 20. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 38-38.