Čís. 69.Původcem násilnosti po rozumu § 84 tr. z. není míněn jen návodce nebo strůjce, nýbrž každý přímý pachatel, jenž súčastnil se násilnosti ve vlastním zájmu, pro svůj vlastní účel.(Rozh. ze dne 22. července 1919, Kr I 337/19.)Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl v neveřejném zasedání zmateční stížnost obžalovaných do rozsudku krajského soudu jako výminečného senátu v Hoře Kutné a to, pokud obžalovaní byli vinnými uznáni zločinem veřejného násilí dle § 83 tr. z., z těchtodůvodů:Výroku o vině na zločinu veřejného násilí dle § 83 tr. z. vytýkají stěžovatelé, že výrok nalézacího soudu, pokud shledává v nich původce násilí, jest v odporu se samotnou obžalobou a se svědeckými výpověďmi a nezakládá se na žádných positivně zjištěných skutečnostech. Uplatňují tudiž stěžovatelé po této stránce věcně jen důvod § 281 č. 5 tr. ř., ale zřejmě neprávem. Z vývodů stížnosti, dle nichž není prý dokázáno, kdo první do krámu vnikl a, že by se byli stěžovatelé na provedení společné krádeže a loupeže umluvili, plyne, že výtky shora řečené tkví v tom, že stěžovatelé vkládají do výrazu »původce takovéto násilnosti« v § 84 tr. z. význam, jakého tento výraz zde nemá. Zákon, rozeznávaje v § 84 tr. z. mezi původci a pomocníky, dává zřejmě na srozuměnou, že původcem nemíní zde, jako na př. v § 5 nebo 44 e) tr. z., jen návodce nebo strůjce, nýbrž každého přímého pachatele, jenž nepředsevzal čin v cizím zájmu, byv jiným k tomu zjednán, nýbrž ve vlastním zájmu, pro svůj vlastní účel. Přímé pachatelství všech tří stěžovatelů v naznačeném směru rozsudek zjišťuje, aniž byla by stížnost s to, po této stránce něco rozsudku vytknouti. Její výtky týkají se okolností, pro skutkovou podstatu zločinu dle § 83 tr. z. veskrze nezávažných. Ostatně otázka, byli-li stěžovatelé původci násilí ve smyslu § 84 tr. z., měla by význam pro tuto trestní záležitost jen tehda, kdyby dle § 84 tr. z. slušelo se trest vyměřiti, čemuž však dle § 34, pokud se týče §§ 34 a 35 tr. z. není tak.