NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 103.

Účinná lítost při krádeži není o sobě vyloučena tím, že krádež právnicky není ještě dokonána. Jen na tom záleží, zda záviselo na dobré vůli pachatele, chce-li věc dobrovolně vydati, či podržeti a v úplnou bezpečnost uvésti.
(Rozh. ze dne 2. prosince 1919, Kr. I 458/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací dal místa zmateční stížnosti Emilie D. do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Písku ze dne 26. června 1919, jímž uznána byla vinnou nedokonaným zločinem krádeže naznačeným v §§ 8, 171, 174 IIc), 176 IIc) z. tr., zrušil podle § 5 zák. ze dne 31. prosince 1877 č. 3 ř. z. z r. 1878 rozsudek v odpor vzatý již v sezení neveřejném a odkázal věc k opětnému projednání a rozsouzení témuž soudu první stolice.
Důvody:
Zmateční stížnost obžalované, opírající se o § 281 č. 9 a) — správně 10 — a 9 b) tr. ř., jest oprávněna. Soud nalézací zjistil, že Emilie D. odcizila v továrně na tabák, kde jako dělnice byla zaměstnána, z. uzamčené dílny 275 kusů doutníků, vynesla je v pytli do dvora továrny plotem ohražené, dala je do své nůše, nasypala na ně brambory v konsumu továrny zakoupené v úmyslu, by je odnesla domů, až půjde večer z práce. Při tom přistižena byla přehlížečkou K. jíž doznala, že v nůši má »něco« vespod, a slíbila, že to vrátí, prosíc, aby to K. neudávala. Obžalovaná skutečně též odevzdala doutníky dozorci V., nezastihši přijímačku P., čímž věc byla prozrazena. Soud neuznal potřebným řešiti otázku, zda obžalovaná dobrovolně škodu jejím činem způsobenou nahradila, postaviv se na stanovisko, že skutek obžalované jest jen pokusem krádeže, kde ustanovení § 187 tr. z. nemá místa. Než, ať již skutek obžalované jest s přísně právnického stanoviska snad ještě pokládati za krádež nedokonanou, jisto jest, že stěžovatelka nalézala se již tak dalece v držení doutníků, že záviselo na její dobré vůli, chce-li doutníky dobrovolně vydati, či chce-li přes to, že byla K. přistižena, pokusiti se přece jen o to, by doutníky ze dvora továrny ven dostala, to tím spíše, ana se K. ani nepřesvědčila, mnoho-li tabáku obviněná v nůši má, nýbrž spokojila se s jejím slibem, že to »něco« tabáku vrátí. Za takového stavu věci nelze však obžalované odepříti možnost, by se za ostatních podmínek § 187 tr. z. stala účastnou dobrodiní tohoto zákonného ustanovení, pakliže odčinila škodu z účinné lítosti. Neboť zákon prohlašuje každou krádež a každé zpronevěření beztrestným, jakmile celá škoda z účinné lítosti pachatelem včas byla odčiněna. Tο platí tudiž o každém případě, kde dle stavu věci nastala vůbec možnost vyhověti předpisu § 187 tr. z., byť i držení pachatelovo nebylo snad ještě úplně zabezpečeno. Poněvadž soud nalézací se svého právního stanoviska neuznal potřebným, ostatní podmínky § 187 tr. z. v rozsudku zjistiti, bylo zmateční stížnosti z důvodů § 281 č. 9 b) tr. ř. dáti místo již v sezení neveřejném, rozsudek jako zmatečný zrušiti a věc k opětnému projednání a rozhodnutí první stolici vrátiti.

Citace:

Čís. 103. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 154-155.