Authors:
= Váž. civ., 6 (1924), sv. 2
PDF

Čís. 4342.


Podání žaloby o pohledávku není ještě dostatečným osvědčením nároku ve smyslu §u 812 obč. zák.
(Rozh. ze dne 5. listopadu 1924, R II 360/24.)
Pozůstalostní soud k návrhu věřitele povolil oddělení pozůstalostního jmění, rekursní soud návrh věřitele zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací soud schvaluje názor rekursního soudu, že k osvědčení nároku nepostačuje pouhé podání žaloby, neboť, není-li přednes žalobní ničím jiným podepřen, jde o jednostranné tvrzení žalobcovo, které není průvodním prostředkem (§ 274 c. ř. s.) a právě proto nehodí se k osvědčení nároku. Není-li však nárok osvědčen, netřeba se obírati dalšími otázkami, zda je nárok ohrožen, pokud se týče, zda je stěžovatelova obava důvodna a jaké účinky má oddělení pozůstalosti.
Citace:
Čís. 3455. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 177-178.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).