NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 41.

Poměr všeobecného předpisu § 335 tr. zák. ku zvláštním případům následujících paragrafů.
Neopatrné zacházení se střelnou zbraní může, není-li tu zvláštní skutkové povahy §§ 373 a 374 tr. zák., beze všeho podřaděno býti všeobecnému ustanovení § 335 tr. zák.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1919, Kr I 69/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného, který byl rozsudkem krajského soudu jako nalézacího soudu v Jičíně uznán vinným přečinem proti bezpečnosti života dle § 335 tr. zák.
Důvody:
Vycházejíc z právního stanoviska, že jen tehda bylo by přikročiti ku zkoumání, zda jednání Václava B. spadá pod všeobecné nařízení § 335 tr. zák., kdyby bylo zjištěno, že uschování revolveru bylo ve smyslu § 373 tr. z. nezávadným, dovozuje zmateční stížnost zmatečnost dle § 281 č. 5 tr. ř. z okolnosti, že rozsudek opomenul zabývati se otázkami, kde revolver byl uschován, kdo jej uschoval a zda uschování, byl-li nabytý, bylo před dětmi a jinými neopatrnými a nezkušenými osobami dostatečné. Než toto právní stanovisko zmateční stížnosti je patrně nesprávné. Zákon trestní upravuje v § 335 tr. zák. všeobecné pravidlo pro trestnost ohrožování tělesné bezpečnosti lidí z neopatrnosti, nastala-li z něho smrt neb těžké poškození na těle. V dalších paragrafech uvádí trestní zákon zvláštní nebezpečná jednání či opomenutí, aniž by tím platnost všeobecného nařízení § 335 tr. zák. na provinční pod žádné specielní ustanovení nespadající byla obmezována. Z tohoto poměru všeobecného § 335 tr. zák. k následujícím §§ vyplývá, že, byla-li smrt člověka přivoděna bez úmyslu přičiněním osob, při nichž není zvláštní skutkové podstaty v jednom z následujících §§ vytknuté, dlužno přece zkoumati, nenastane-li jich trestní zodpovědnost dle všeobecného předpisu § 335 tr. zák. Dle § 373 tr. zák. tresce zákon provinění osob, jež nabitou střelnou zbraň opomenuly před dětmi a jinými neopatrnými a nezkušenými osobami dostatečně uschovati. Trestnost osoby za uschování zodpovědné nevylučuje však souběžnou trestnost osoby neopatrné a nezkušené, раk-li i s její strany v konkrétním případě neopatrně bylo si počínáno a neopatrností touto smrt neb těžké poškození na těle přímo byly přivoděny. Ježto by samostatná zodpovědnost obviněného nebyla vyloučena ani tenkráte, kdyby tu bylo provinění osoby třetí ve smyslu § 373 tr. zák., nelze shledati neúplnost rozsudku ve výroku o rozhodných skutečnostech v tom, že se soud s okolnostmi dle § 373 tr. zák. pro trestnost osoby třetí směrodatnými v rozsudku zvláště nezabýval. Též pokud zmateční stížnost brojí proti správnosti subsumce činu stěžovatelova pod § 335 tr. zák. pro nedostatek jednání, o němž stěžovatel při povinné opatrnosti nahlédnouti mohl, že spojeno jest s ním nebezpečí pro život neb tělesnou bezpečnost lidí, jest patrně neodůvodněna. Pokus stížnosti, vyvrátiti skutkové zjištění, že obviněný nehleděl ani obrátiti zbraň směrem, kde nikdo nestál, poukazujíc na odchylné prý tvrzení svědkyně J. H., pak na místní ohledání a posudek soudního lékaře, nespadá pod hledisko žádného z uplatňovaných důvodů zmatečnosti. Okolnosti, že není zakázáno prohlížeti zbraně střelné, že obviněný blížil se věku, činícímu jej ke službě válečné povinným, a že v době války tehdejší vládou bylo nařizováno, aby se mládež ve školách cvičila ve zbraních, nevylučují, že obviněný, jenž znal, jak rozsudek zjišťuje, zhoubný účinek střelných zbraní, ve válce užívaných, mohl snadno nahlédnouti nebezpečí, s neopatrným zacházením s takovouto zbraní u přítomnosti osob třetích spojené, a nebránily by tudiž, aby trestán nebyl dle § 335 tr. zák., pak-li náležité opatrnosti šetřiti opomenul. Míní-li zmateční stížnost, že jen tehda mohlo by se snad tvrditi, že obžalovaný počínal si neopatrně, kdyby byl věděl, že zbraň je nabita a že prohlížení zbraně, o níž se neví, je-li nabita, dlužno se stanoviska § 335 neb 431 tr. zák. stavěti na roveň prohlížení zbraně nenabité, jest náhled její patrně mylný. Právě § 374 tr. zák., jehož se zmateční stížnost dovolává a jenž výslovně hrozí trestem častěji se přiházejícímu případu neopatrného zacházení se zbraní, o níž se pachatel dříve nepřesvědčil, je-li nabita, vyvrací co nejpádněji náhled stěžovatelův. Z ustanovení toho vyplývá zřejmě stanovisko samého zákona, že, nepřesvědčil-li se ten, kdo střelnou zbraň do ruky béře, je-li tato nabita čili nic, musí počítati s možností, že zbraň je vskutku nabita a tudiž nebezpečna, a prohřešuje se proti povinné péči o tělesnou bezpečnost lidí přítomných, neužívá-li téže opatrnosti, jako při prohlížení zbraně nabité. Nastává-li trestnost pachatelova, jenž nenabitou střelnou zbraň na někoho spustí, nepřesvědčiv se dříve, není-li tato nabita, může zůstati tuto nerozhodnutým. Že by ten, kdo nabitou zbraň proti jinému spustil, nepřesvědčiv se dříve, zda není nabita, trestu nepodléhal, jest vyloučeno positivním ustanovením § 374 tr. zák. a jen s tímto případem možno osudné jednání stěžovatelovi v přítomném případě srovnávati.

Citace:

Čís. 41. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 72-74.