NPD documents search: Boh. adm., 16 (1934), sv. 2

Čís. 316.

Zločin zprznění dle § 128 tr. zák. Lhostejno, zda napadená osoba uvedena byla do stavu bezbrannosti pachatelem, či osobou třetí. Ukojením chtíčů jest již podráždění nebo stupňování smyslnosti.
Veřejné pohoršení ve smyslu § 516 tr. zák. není o sobě opodstatněno veřejností místa činu.
(Rozh. ze dne 30. prosince 1920, Kr 1 409/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním přelíčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku krajského co výminečného soudu v Chebu ze dne 12. dubna 1920, jímž byl obžalovaný uznán vinným zločinem dle § 93 tr. z. a uznal obžalovaného vinným zločinem § 128 tr. zák.
Důvody:
Dovolávajíc se důvodu zmatečnosti čís. 10 § 281 tr. ř. uplatňuje zmateční stížnost státního zastupitelství právem, že ve zjištěném jednání obžalovaného dlužno spatřovati zločin zprznění dle § 128 tr. zák. Rozsudek béře za prokázáno, že obžalovaný, upustiv na okamžik od svých útoků, směřujících k vynucení nemanželské soulože na Hermině O-vé, tuto znovu jednou rukou tak obejmul, že se nemohla hnouti, že jí bluzu rozevřel, prsy obnažil a ohmatával, také pod sukně na pohlavní úd sáhl a proti jejímu neobnaženému stehnu pohyby činil »jako pes«. V tomto skutkovém ději docházejí výrazu veškery podstatné znaky zločinu dle § 128 tr. zák. Zjištěním, že obžalovaný napadenou tak pevně držel, že se nemohla hnouti, je dán zákonný předpoklad její bezbrannosti. Ze tento stav přivodil u ní obžalovaný sám, není na závadu použití § 128 tr. zák. Není důvodu, proč by mírněji mělo býti nakládáno s tím, kdož stav bezbrannosti neb bezvědomí, požadovaný ke skutkové povaze zločinu dle § 128 tr. zák., teprve úmyslně vyvolá a tudiž s větší rozvahou a zlomyslností jedná, nežli ten, kdo stav takový již najde a zneužije ho k svým pohlavním chtíčům. Na rozdíl od § 127 tr. zák. schází v § 128 tr. zák. dodatek, že se žena musí nacházeti ve zmíněném stavu »bez přičinění« pachatelova. Na snadě je dále, že v obnažení prsou napadené, v ohmatávání jich, jakož i pohlavního údu jejího spočívá pohlavní zneužití, pod nímž ve smyslu zákona rozuměti dlužno každé bezprávné použití těla osoby druhého pohlaví k předsevzetí úkonů pudu pohlavního. Že obžalovanému šlo o ukojení jeho chtíče, vychází jasně na jevo z celého jeho počínání, zejména ze zjištěných výroků jeho »udělejme si to jednou«, »aby si napadená sedla na jeho klín, že to již půjde« a pak z toho, že proti ní činil pohyby, prozrazující zjevně jeho pohlavní podráždění. K opodstatnění dalšího zákonného požadavku »uspokojení chtíčů« postačí pak již pouhé podráždění neb stupňování smyslného pudu. Dle toho jsou dány všechny podmínky § 128 tr. zák. a měl býti proto obžalovaný uznán vinným zločinem ve smyslu tohoto zákonného ustanovení. Násilné uvedení napadené do stavu bezbrannosti jest vzhledem k tomu, co shora řečeno, jen částí skutkové podstaty § 128 tr. zák. a nemůže pro kvalifikování činnosti obžalovaného dle § 93 tr. zák. přijití již v úvahu, zvláště když cele jeho jednání bylo jednotné, týmž úmyslem se nesoucí. Naproti tomu není odůvodněna zmateční stížnost státního zastupitelství, pokud, uplatňujíc důvod zmatečnosti § 281 čís. 10 tr. ř., domáhá se odsouzení obžalovaného i pro přestupek dle § 516 tr. zák. v konkurenci se zločinem dle § 128 tr. zák. Třeba že jest zjištěno, že celý výstup udál se v poledních hodinách na veřejné silnici, tudíž na místě všeobecně přístupném, nelze tvrditi, že trestný čin obžalovaného zavdal bezprostředně sám příčinu k veřejnému pohoršení, poněvadž v bezprostřední blízkosti nebylo dle zjištění nalézacího soudu nikoho, kdo by k trestnímu činu obžalovaného byl přihlížel a tak byl býval pohoršen.

Citace:

Čís. 316. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 436-437.