NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 12.

Za používání nepravé váhy svými zřízenci ručí majitel obchodu jen tehda, lze-li i jemu přičísti to za vinu po rozumu zákona trestního.
Zrušil-li odvolací soud k odvolání obžalovaného bez návrhu veřejného obžalobce dle § 475 odst. 2 tr. ř. odsuzující rozsudek okresního soudu, nesmí sborový soud novým rozsudkem uložiti obžalovanému přísnější trest, než vynesen byl zrušeným rozsudkem soudu okresního.
(Rozh. ze dne 19. února 1919, Kr I 28/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl ihned v zasedání neveřejném zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského jako nalézacího soudu v Čes. Budějovicích, jímž byl stěžovatel vinným uznán zločinem podvodu dle §§ 197 a 199 lit. c) tr. zák., zrušil rozsudek jako zmatečný a vrátil věc nalézacímu soudu, by ji znovu projednal a rozhodl — mimo jiné z těchto
důvodů:
Rozsudek vyslovuje právní náhled, že je lhostejno, obstarával-li obžalovaný sám či jeho manželka prodej zboží na zfalšované váze, poněvadž prý obžalovaný jest vlastníkem obchodu, tudiž vlastníkem zboží, jeho jsou stržené peníze a on z jednání toho bral neoprávněný trestný zisk. Náhled tento jest mylný, neboť trest má býti právním následkem viny a vina při zločinu předpokládá způsobilý subjekt a jeho vůli, zprotiviti se právnímu řádu. V zásadě není trestu bez viny. Za činy cizí, nespojené kausálně s projevy vlastní vůle, v zásadě nikdo neodpovídá. Předpis § 199 lit. с) tr. zák. pak přes své neosobní znění není výjimkou. Jeť jej vykládati ve spojení s § 197 tr. zák., na nějž § 199 sám v odstavci úvodním poukazuje a jenž činí zodpovědným za lstivá předstírání nebo využití omylu ke škodě cizí toho, kdo se jich dopouští. Byl by tedy obžalovaný jen tehda za ostatních podmínek §§ 197 a 199 lit. c) tr. zák. trestným, používal-li sám či dal-li vědomě používati zfalšované váhy ku vážení zboží na škodu kupujících. Že snad zisk z vážení osobami jinými plynul do jmění obžalovaného, nemohlo by samo o sobě zakládati jeho vinu dle §§ 197, 199 lit. c), nýbrž mohlo by pojmově přicházeti v úvahu jen za podmínek § 5 posl. odst. tr. zák., nikoliv však v případě přítomném, nebyvši žalováno jakožto čin odpovídající této formě viny. Dán je též důvod zmatečnosti dle § 281 č. 11 tr. ř. § 475 odst. 2 tr. ř. dovoluje soudu sborovému zrušiti rozsudek soudu okresního a dáti podnět k zahájení zákonného řízení jen k návrhu státního zástupce. Toho v případě přítomném nebylo. Dle protokolu o odvolacím líčení před krajským soudem ze dne 27. března 1918 navrhoval veřejný obžalobce potvrzení rozsudku prvého soudu, jimž obžalovaný byl odsouzen pro týž čin, který byl předmětem obžaloby, předběžného řízení, líčení a rozsudku v případě přítomném, pro přestupek podvodu dle § 461 tr. zák. Nemělo tedy býti rozhodováno ve smyslu § 475 odst. 2 tr. ř. Než stalo-li se tak — a se stanoviska zmatečních důvodů § 281 tr. ř. nedá se tomu odpomoci — nesměl dle zásady vyslovené v § 293 odst. 3, kde citován je druhý odstavec § 290 tr. ř., býti proti obžalovanému vysloven trest přísnější, nežli byl vynesen zrušeným rozsudkem soudu okresního, který odsoudil obžalovaného do vězení na 24 hodin, kdyžtě rozsudek ten nebyl zrušen k návrhu veřejného obžalobce, nýbrž stal se předmětem řízení odvolacího jen k opravnému prostředku obžalovaného. Vyslovených tuto právních náhledů bude soudu nalézacímu dbáti při opětném rozhodování (§ 293 odst. 2 tr. ř.).

Citace:

Čís. 12. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 26-27.