NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 16.

O útěku po rozumu § 188 lit. a tr. zák. lze jen tehda mluviti, byl-li pachatel stíhán, nikoli však již tehda, byl-li, odnášeje odcizené věci, poškozeným přistižen.
(Rozh. ze dne 25. února 1919, Kr I 46/19.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal v neveřejném zasedání k zmateční stížnosti obžalované do odsuzujícího rozsudku krajského soudu jako nalézajícího v Chebu takto právem: Zmateční stížnosti se dle § 5 zákona ze dne 31. prosince 1877 č. 3 ř. z. z roku 1878 ihned vyhovuje, rozsudek v odpor vzatý se zrušuje a věc se odkazuje zpět do první stolice k novému jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Zmateční stížnost, uplatňující zmateční důvod § 281 č. 9 lit. b) tr. ř., jest odůvodněna. Nalézací soud odepřel obžalované beztrestnost vedle § 187 tr. zák., poněvadž prý, když ukradené věci zamýšlela odnésti v bezpečí, byla na útěku přistižena poškozenou a věci jí na požádání vrátila. Hledíc k zákonnému ustanovení § 188 lit. a) tr. zák. nemá prý proto předpis § 187 tr. zák. místa. Než o útěku ve smyslu § 188 lit. a) tr. zák. lze jen tehda mluviti, byl-li pachatel stíhán. To vyplývá z celého znění, zvláště pak ze vávěrku § 188 lit. a) tr. zák. » .. anebo stíhán jsa, ji odhodí ...« V tomto případě nejednalo se dle důvodů rozsudkových v jich souvislosti o takovýto útěk. Obžalovaná opouštěla dne 2. září 1918, berouc ssebou odcizené předměty, své místo služební. Při této příležitosti setkala se se svou zaměstnavatelkou, která ji zadržela a jíž odcizené předměty na její vyzvání vydala. Případ tento neshoduje se dle toho, co shora uvedeno, s případem zmíněným v § 188 lit. a) tr. zák. a neprávem bylo se tudiž v rozsudku tohoto zákonného předpisu dovoláváno. Než ani okolnost, že odcizené předměty vydány byly pachatelkou k vyzvání poškozené, není použití § 187 tr. zák. dle doslovného jeho znění (»... třeba k naléhání poškozeného ...«) na závadu, ač nestalo-li se vrácení předmětů jen nedobrovolně pro patrnou nemožnost, aby se pachatelka v držení jich zachovala. Byl-li tu tento předpoklad, bylo-li na příklad v tomto případě obžalované snad možno, útěkem s odcizenými předměty poškozené uniknouti, od kterého pokusu o své ujmě upustila, není v rozsudku zjištěno. Bez takovéhoto zjištění jeví se však odepření zákonného dobrodiní § 187 tr. zák. a odsouzení obžalované pro krádež nezákonnitým. Jelikož nejvyšší soud neshledává v rozsudku zjištění, která by mu poskytovala možnost rozhodnouti ve věci samé, bylo dle předpisu § 5 novely ku tr. ř. zmateční stížnosti již v neveřejném sezení vyhověti, rozsudek jako zmatečný zrušili a věc k opětnému projednání a rozhodnutí prvé stolici vrátiti.

Citace:

Čís. 16. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 33-33.