NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 254.

Zločinu dle § 81 tr. z. dopouští se též osoba, proti níž necelil služební výkon úředního orgánu. Rozdíl mezi skutkovou podstatou zločinu dle § 81 tr. zák. a přestupku dle § 314 tr. zák.
Pro ochranu dle § 68 a 81 tr. zák. jest rozhodnou nepopiratelná formální oprávněnost ke služebnímu výkonu, i kdyby snad materielní správnost konkrétního výkonu mohla býti pochybnou.
(Rozh. ze dne 9. září 1920, Kr I 241/20.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného Josefa B. do rozsudku krajského soudu v Táboře ze dne 20. března 1920, jímž stěžovatel uznán byl vinným zločinem veřejného násilí dle § 81 tr. z.
Důvody:
Zmateční stížnost uplatňuje důvod zmatečnosti čís. 10 § 281 tr. ř., domáhajíc se pouhého odsouzení stěžovatele pro přestupek § 314 tr. z. Především dovozuje z okolnosti, že úřední výkon hajného S. směřoval toliko proti spoluobžalovanému Karlu M., nikoli proti stěžovateli, že nemůže vůbec býti řeči o skutkové podstatě § 81 tr. z. Ve směru tom stačí poukázati na doslov § 81 tr. z., který nijak nerozlišuje dle toho, proti komu čelil služební výkon úředního orgánu, jenž pachatelem měl býti zmařen, nýbrž prohlašuje za zločin veřejného násilí, byl-li vůbec kladen násilný odpor proti služebnímu výkonu osoby, v § 68 tr. z. označené. Rozdíl mezi skutkovou podstatou zločinu dle § 81 a přestupku dle § 314 tr. z. nelze tudíž shledávati v tom, bylo-li se vměšováno do úředního výkonu, směřujícího proti osobě třetí čili nic, nýbrž v tom, že vměšování v případě prvém stalo se způsobem násilným v § 81 tr. z. vyznačeným. Neprávem tvrdí zmateční stížnost dále, že služební výkon, do něhož se stěžovatel vmísil, byl v době tohoto vmíšení se již ukončen. Služební výkon hajného S. záležel dle rozsudku v tom, že hajný chtěl pozastaviti spoluobžalovaného M-о a zabaviti jeho pušku. Rozsudek pak zjišťuje, že stěžovatel přišel M-ovi na pomoc tehdy, když M, pušku, již byl hajný na se vzal, snažil se tomuto vytrhnouti. O ukončení služebního výkonu v tomto stadiu nemůže býti proto řeči. Ani pohnutka, stěžovatelem tvrzená, že chtěl pušku, jemu náležející, vzíti na sebe, nevylučuje násilného odporu dle § 81 tr. z., když úřední výkon záležel právě v zabavení léto pušky, s kteroužto obžalovaný Karel M. provozoval nedovoleně honitbu a již proto hajný dle § 7 zák. ze dne 16. června, 1872, čís. 84 ř. z. měl odevzdati povolanému úřadu — dle honebního zákona okresnímu hejtmanství. Že v případě tom nešlo o nezákonité a předpisům odporující konání služby hajného S., vyplývá ze zjištění rozsudku, že Karel M., jak hajnému S. známo bylo, neměl povolení k výkonu honitby a že hajní S. a K. přistihli oba obžalované, jak provozovali honitbu, a slyšeli, jak oba vystřelili, davše tři rány bezprostředně za sebou. Za takového stavu věci byl hajný S. dle §§ 5, 6 zák. ze dne 16. června 1872, čís. 84 ř. z. a § 68, §§ 25, 26, 41, 42 honebního zákona pro Čechy ze dne 1. června 1866 čís. 49 z. z. nejen oprávněn, nýbrž i povinen odebrati a zabaviti M-ovi jeho ručnici, i když puška ta nenáležela M-ovi, nýbrž obžalovanému B-ovi a M. neměl pušku v ruce, nýbrž hajný nalezl ji v úkrytu v blízké hromádce hnoje, kde ji M. právě byl schoval. Tím stávají se však bezpředmětnými i veškeré závěry, jež zmateční stížnost odvozuje z domněle nezákonitého výkonu služby hajného S., a netřeba ani poukazovati zvláště na to, že pro ochranu § 68 a 81 tr. z. každým způsobem rozhodnou by byla již nepopíratelná formální oprávněnost hajného k služebním výkonům tohoto druhu, i kdyby tu snad materielní správnost konkrétního výkonu mohla býti pochybnou. Žádným způsobem nebyl stěžovatel oprávněn, by formálně oprávněnému výkonu služby hajného násilně se protivil.

Citace:

Čís. 254. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 350-351.